V zemi chytrých žáků
Od roku 2000 testuje organizace rozvinutých zemí OECD každý třetí rok ve svých členských státech zdatnost patnáctiletých žáků v oborech čtení, matematika a přírodní vědy. V těchto srovnávacích testech pod názvem PISA jde o to ověřit, do jaké míry jsou studenti schopní používat nabyté znalosti a dovednosti při řešení problémů každodenního života. Výsledky, jakých v nich dosahuje Česká republika, přitom žádným důvodem k jásání nejsou.
Ach, kéž by teď přišla víla! Dobrá víla, samozřejmě, která by ji, raz dva tři, prostě odčarovala odtud pryč – a hned by bylo po trapasu. Před dvěma minutami Renja, desetiletá holčička v pruhovaném svetru, ještě s přesvědčením tvrdila, že krátkému textu o životě a rozmnožování slepic bez problémů rozumí. Nyní ale nejenže neví, co znamená slovo „hierarchie“, nemůže ani vysvětlit, co to je „teritorium“ nebo „embryo“.
Jasně, něco takového se může stát každému. U Renji jsou však takové „momenty selhání“ smutným zvykem už od té doby, co se poprvé posadila do školní lavice. Na začátku měla velké problémy s psaním, teď se mučí při čtení. Ačkoli už chodí do čtvrté třídy, vyslovuje každou slabiku pomalu a zvlášť. A proto se velmi ráda od písmen a slov vzdálí. Pak se buď chichotá s ostatními dětmi, které s ní sedí v malé, bíle vymalované učebně, anebo pozorně studuje regály, na nichž hračky a pastelky slibují více zábavy než slepice v učebnici biologie.
Poruchy soustředění a pozornosti – tak tomu říkají pedagogové. A děti, které takovými deficity trpí, ve většině zemí Evropy velkou šanci na dobré vysvědčení nebo dokonce nějakou „kariéru“ nemají. Přesto je pravděpodobnost, že za pár let dokáže Renja číst, psát a počítat mnohem lépe než její čeští vrstevníci, docela vysoká.
Protože Renja má to štěstí, že nechodí do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
