Nové sporty proti nudě

„Nááááástup!“ Muž ve sportovním zapíská, až se nad nedalekou Vltavou vyplaší racci, a skupina se poslušně vyrovná do řady. Pak se asi čtyřicítka lidí rozmístí po travnatém plácku u řeky. „A teď mountain climber,“ velí muž. Všichni jdou k zemi, rukama na rozbahněnou trávu, a ve vzporu přeskakují z nohy na nohu. Pak zvolá: „Jumping jack“, dav hopsá a roztahuje ruce a nohy. Vedoucí, kterého cvičenci titulují Jelen, s velitelskou rozkoší vyvolává anglická jména cviků a prokládá je pokyny jako „děleeeej“ a „přideeeeej“. Vzduchem se nesou jeho široké pražské samohlásky a všichni se činí přesně v jejich rytmu. Nejsou to však nezletilci na letním táboře, ale dospělí muži (ti převažují) a ženy, kteří si po ránu přišli zacvičit do pražského Braníka. Na další povel se dělí na družstva, „zelení“ jdou běhat a skákat, „bílí“ soutěží a zapáleně si fandí, „černí“ nastoupí na kurt v sousedním sportovním areálu. Navzájem se žertovně upozorňují, že umělý povrch se dnes podobá mokrému hadru na podlahu, ovšem vzápětí na něj ochotně ulehnou a zase se zvedají, neboť na řadě jsou sedy-lehy. Opozdilci, kteří se nezvládli dostavit přesně na půl sedmou ráno, dostávají trestnou dávku navíc, dojde i na přátelské hecování („Vy už nemůžete? Tak si dáme ještě dvacet!“).

Celá ta ranní…