Škola základ života
Bylo napsáno mnohé o tom, jak školství nezaložené na autoritě učitele vede k poklesu disciplíny, šikaně, neochotě žáků soustředit se na obtížnější úkol či jen udržet pozornost delší dobu – a to jak na základních, tak i na středních školách, kde ke kouření přibude i nějaká ta droga.
Bylo napsáno mnohé o tom, jak školství nezaložené na autoritě učitele vede k poklesu disciplíny, šikaně, neochotě žáků soustředit se na obtížnější úkol či jen udržet pozornost delší dobu – a to jak na základních, tak i na středních školách, kde ke kouření přibude i nějaká ta droga. Sám jsa ve věku, kdy mám sklon býti „velebitelem časů dávných“, jak říkali antičtí mudrci, k čemuž však moudrý Cicero dodával, že starci jsou většinou mrzutí, úzkostliví a nerudní, a proto i v úsudku nespravedliví, pokusil jsem se proto být v úsudku spravedlivý. Zhlédl jsem sice film, v němž byla třída základní školy zobrazena jako zvěřinec, ale rozhodl jsem se vzít do rukou jiná fakta, méně hojná a méně nápadná, ale možná perspektivně důležitější. Je totiž několik institucí, které oceňují mladé, začínající badatele v různých oborech poznání a v různých oborech občanské angažovanosti.
Nechtěje nikomu ublížit, uvedu dvě – kde jsem po léta zaangažován. Vzdělávací nadace Jana Husa uděluje cenu Bronislavy Müllerové středoškolákům za nejlepší studii o svobodě slova. Postupně se těch textů schází stále víc a víc – a jsou stále zajímavější, jako by se těm mladým otevíraly oči nad minulostí, jako by jí lépe rozuměli, a zejména jako by lépe rozuměli tomu, že svoboda slova není a nikdy nebude samozřejmostí – ani v demokracii. Některé z těch prací jsou sice naivní, jiné ale dosahují úrovně studií téměř magisterských.
Učená společnost České republiky, která sdružuje nejvýznamnější badatele ze všech vědních oborů, uděluje již deset let ceny (solidně finančně dotované) nadaným talentům – cen bylo uděleno celkem 85. Pokusili jsme se zjistit, zda tito odměnění středoškoláci pokračují v oboru svého původního zájmu, a kupodivu – naprostá většina studuje, někteří jsou již Ph.D., jiní jsou doktorandy – ale svoji disciplínu většinou nevzdali. Nedali se svést a neodešli do lukrativnějších oborů.
Podrobný rozbor ukázal nejen to, že cesta k úspěchu ve vědě vede jenom přes tvrdou práci a odříkání, ale především to, že existuje prokazatelně jakási koncentrace „mladých špiček“ kolem vynikajících gymnázií a silně motivujících učitelů. Jak patrno, škola nemusí být a nezřídka ani nebývá jediným velkým hřištěm, kde se hlavně „bavíme“. Je to totiž jeden z předpokladů k tomu, abychom o společnosti vědění méně mluvili a více pro ni činili.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].