Potřebují ekonomové mozek?
Noví neuroekonomové zahlédli cestu, jak odpoutat ekonomii od zjednodušeného modelu racionálního, sebestředného, maximálně užitkového rozhodování. Místo vytváření hypotéz o Homo economicus by mohli napříště ve svém výzkumu vycházet z toho, co se skutečně děje v hlavě Homo sapiens
Navzdory nepochybně vtipnému koncepčnímu albu Heavy Mental (ve volném překladu Těžce na hlavu), inspirovanému neurovědou, skupina The Amygdaloids jen těžko zaujme čestné místo v análech rock‘n‘rollu. Ale až jednou někdo sepíše historii ekonomie, zasloužil by si v ní zpěvák a kytarista této newyorské kapely Joseph LeDoux alespoň poznámku pod čarou. LeDoux, který je občanským povoláním profesorem neurověd na Newyorské univerzitě, vydal v roce 1996 knihu s názvem The Emotional Brain: The Mysterious Underpinnings of Emotional Life (Emocionální mozek: záhadné nosníky emocionálního života), která se podílela na vzniku jednoho z nejživějších a nejspornějších oborů aktuálního ekonomického výzkumu: neuroekonomie.
Na konci 90. let minulého století otevřely akademickým ekonomům oči poznatky LeDouxe a dalších badatelů pocházející ze studií mozku využívajících nedávno vzniklé techniky, například zobrazení magnetickou rezonancí. Studie prokázaly, že různé části šedé hmoty mozkové se pojí s různými druhy emocionální a rozhodovací činnosti. Jedním z příkladů jsou amygdaly. Neurovědci ukázali, že tyto mandlovité shluky neuronů hluboko ve středních závitech spánkových laloků hrají klíčovou roli při tvorbě emocionálních reakcí, jako je například strach.
Tito noví neuroekonomové zahlédli cestu, jak odpoutat ekonomii od zjednodušeného modelu racionálního, sebestředného, maximálně užitkového…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
