Editorial

Lidstvo prochází školením globálního kapitalismu. Že vylétly nahoru ceny potravin? Může za to ten hloupý nápad s biopalivy, když farmáři oseli půl Ameriky, aby nakrmili auta a ne lidi. A můžou za to spekulanti, kteří si na finančních trzích hrají na boha, co hází kostkou.

Jako vždycky, pravda je podstatně složitější a rozumný ekonom se dnes pozná podle toho, že přizná své pochybnosti. Funkce hráčů, kteří sázejí na příští ceny ropy či obilí, a tudíž jimi hýbou nahoru a dolů, je sporná. Možná jsou zdravou korekcí světové ekonomiky a podobně jako hyeny, které udržují zdravou populaci africké savany, nás oni prohánějí po trzích a nutí k ostražitosti. A možná jsou naopak varovným příznakem blížící se světové krize, možná jsou hrobaři naší utopie o věčném růstu. Pravda je, že mnoho sympatií nevzbuzují a také se nesnaží být populární ani viditelní. A když už je redaktoři Respektu vystopují, tak řeknou jako například pan Michael Müller: „Nejsme žádní hazardní hráči.“

Článek Anneke Hudalla a Marka Švehly je zdařilým a nepředpojatým pokusem nahlédnout do složitého světa „spekulantů“ a globálních ekonomických vztahů (str. 25–28). K němu se volně váže text Václava Cílka (str. 58–59).

Naděje, že lidstvo vždy najde cestu z klece, do které se samo uvrhlo, je nicméně oprávněná. Důkazem je překvapivý a inspirativní krok, pro který se rozhodlo německé městečko Bohmte, které jako všechna evropská města trpělo narůstajícím konfliktem mezi auty a lidmi. Co udělali? Zrušili dopravní značky! Tento návrat k „přirozenému chaosu“ se ukázal být velmi úspěšný a první krůček k němu udělalo už i české město Slaný (str. 16–19).

Bohužel, naděje, že čínští disidenti se dostanou na svobodu z klecí, do nichž je uvrhl tamní režim, je zřejmě neoprávněná. Moderní olympiáda a sport jako takový nemá s lidskou svobodou prakticky nic společného, je to redukce na „zábavu a peníze“, jak píše týdeník The Economist (str. 36–41). Ale i tento redukovaný svět je současně planetárním hřištěm pro velký byznys a prochází zajímavým vývojem, který napovídá, že globalizace má své meze.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA