První dvě vlaštovky

Příchod prvního romského románu se už v Česku nějakou dobu očekává. Předpokládalo se ovšem, že vzejde z pera autora, který už publikoval a který byl alespoň na krátkou chvilku vystaven vlivu neúnavné buditelky Mileny Hübschmannové či jejích žáků. Čtenářská veřejnost začala v posledních letech registrovat třeba Eriku Oláhovou nebo Gejzu Horvátha, v soukromí zase pilně pracovali Ilona Ferková a Andrej Giňa.

Dva romány, které se nyní objevily téměř najednou, však v tomto směru překvapily. Ani Irena Eliášová (1953), ani Roman Erös (1963) nepocházejí z líhně kolem Hübschmannové. Oba jsou navíc debutanti, kteří dosud nepublikovali ani v časopisech.

Těžko by se přitom hledali dva tvůrci romského původu, jejichž texty by si byly vzdálenější než právě Erösův Cadík a Eliášové Naše osada. Možná že svou odlišností dokládají dvě protikladné tendence v současné romské literatuře.

Tom Sawyer v sukních

Irena Eliášová se řadí k dlouhému seznamu vnitřně integrovaných a uvědomělých autorů, kteří ve svém díle vlastně přinášejí jakousi obhajobu romských komunit. Vidí je jako vzor lidské pospolitosti, vzájemné loajality a úcty k tradicím. Čerpá přitom z vlastních zkušeností, minulost vnímá laskavě a k všudypřítomné chudobě tehdejších i dnešních osad odkazuje jen nepřímo, třeba při popisu „umělých bruslí“, dřívek přivázaných k podrážce.
…