Indiánské maso

Ty spečené malé čtverečky připomínají tak trochu vyschlé prasečí ucho, které po večerech žužlá váš pes. Je to ovšem sušené hovězí, v anglickém originále beef jerky. Pochoutka, výborná zásobárna proteinů a „zdravých kalorií“ a vhodné vybavení na lednový výlet na běžky.

U nás budí seschlé proužky zatím trochu nedůvěru, v USA se pytlíky se 125 gramy masa prodávají za pět dolarů na každé benzinové pumpě, děti si jerky nosí na svačinu do školy a taťkové je žvýkají k pivu. V supermarketech na vás z regálů hned vedle brambůrků a buráků koukají totemy a indiánské obličeje na obalech se sušeným masem – bílkovinnou bombu totiž objevili pro svět indiáni.

Výraz jerky (původně charqui) pochází z kečuánštiny, jazyka starých Inků, a znamená sušené maso. Kdysi lovci marinovali tenounké, tuku zbavené plátky hovězího ve sladkých, slaných a pálivých omáčkách a sušili je na slunci. Dnes už proces výroby probíhá v troubách při poměrně nízké teplotě 70° C – tak se zahubí bakterie a maso se konzervuje, aniž by ztratilo šťavnatost a pružnost. Většinou se ještě přidá sůl nebo se plátky vyudí kouřem, aby se úplně odvodnily. A výsledek? „Pro horolezce nebo zdatného výletníka není zdravějšího, rychlejšího a výživnějšího oběda než sto gramů sušeného masa, které obsahuje přes padesát gramů proteinu a jen minimum tuku. Navíc je lehké a vejde se i do kapsy,“ vysvětluje mi v Yosemitském národním parku kalifornský rodák Ian Cook mezi dvěma sousty sušeného bizona. Právě jsme překonali výškový kilometr, přešli dvě ledová pole, hřejeme se v zimním slunci nad zpola zmrzlým vodopádem a místo tatranky žvýkáme maso.

V Česku byla dřív pochoutka nedostupná a vážní zájemci si je buď vyráběli sami, anebo třeba objednávali přes obchodní server E-bay a nechali vozit přes oceán. Dnes už se jerky u nás prodává, a dokonce i vyrábí. V masokombinátu v Plané suší kromě hovězího třeba i kuřecí, krůtí či vepřové maso. Kdo má rád exotiku, může zkusit pštrosí, lososí nebo zvěřinovou variantu. Jerky uspokojí i milovníky potravin „bez éček“ – existuje v tzv. bio variantě bez chemických konzervantů, barviv a lepku. Jediný, kdo ostrouhá, budou vegetariáni.

Autorka je spolupracovnicí Respektu.