Editorial

Hrdinou jedné povídky Arthura Clarka je počítač, který zná odpověď na každou otázku. Lidé mu kladou ty nejnemožnější, ale pravdy o své podstatě se stále nemůžou dopátrat. Až jednou přijde otázka: Odkud se vzal humor? Odpověď zněla: Je to nástroj, kterým mimozemšťané zkoumají lidskou povahu. A vzápětí humor navždy zmizel z lidského světa, protože prozrazením tohoto tajemství ztratil pro mimozemšťany smysl.

Vzpomněl jsem si na tuto povídku, když náš kreslíř Pavel Reisenauer poslal kresbu na obálku k článku Silvie Lauder o feminismu (str. 16–20). Prosil jsem ho, ať je k ženám milostivý – a on poslal žábu (text v bublině, která jí vychází z tlamy, podržím v tajnosti). Jako obvykle jeho kresba ukrývala několik vrstev humoru, čtenářům různě dostupných podle míry jejich vzdělání a vůle se smát. Zalekl jsem se, že české ženy se urazí, a uctivě jsem ho poprosil, jestli by to ještě jednou nezkusil. Poslal obrázek, který vidíte na první straně (neměli jsme tam radši dát tu žábu?).

Rozhodování o kresbě na obálku je důkazem, že Pavlův humor – tak jako v té Clarkově povídce – je nástrojem pro zkoumání naší povahy. Svým úlekem nad tím, že ženy se urazí, jsem sám sebe usvědčil z mužského šovinismu. Podvědomě totiž ženám upírám právo na smysl pro sebeironii a považuji ho za vlastnost spíše mužskou.

Zvláštní je, že ze samotného článku vyplývá mnohem větší vstřícnost české společnosti vůči rovnosti pohlaví, než naznačuje její averze vůči pojmu feminismus. Jak se zdá, kulturní vzorce jsou mnohem složitější, než se jeví z povrchního pohledu.

Jeden kulturní vzorec v otázce rovnosti mužů a žen je však ukryt před našima očima tak dokonale, že jsme si jeho přítomnost všimli až v okamžiku, kdy o něm rozhoduje soud. Sylvie Lakatošová zcela jistě není feministkou. Vzepřela se sice tradici – ale kvůli muži. A to neměla. „Pro vás to nic neznamená, maximálně rozvod. Ale u nás, když odlákáte muži manželku, je to stejné, jako byste mu zabili bratra,“ zní odkaz bílé většině v reportáži Kateřiny Čopjakové (str. 24). Raději si ani nepředstavuji, co by Pavel Reisenauer nakreslil.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA