Někdo by s tím pomohl

Vepřín Františka Jekla? O tom jsem nikdy neslyšel,“ kroutí hlavou starší muž. Skoro se tomu nechce věřit: stojíme ve středu obce Brzkov na Jihlavsku a jen pár metrů odsud je vidět vstupní bránu do dvora bývalého JZD, kde bylo před pár dny hodně rušno. Náklaďáky odtud před objektivy kamer odvážely zbytky těl 237 prasat, která zemřela hlady a žízní právě v hospodářství soukromého zemědělce Františka Jekla. Média přinesla děsivé obrázky mrtvých prasečích těl hemžících se červy a dalších 115 prasat, která přežila jen díky tomu, že se živila jejich zbytky (veterináři je vzápětí poslali na porážku s argumentem, že jejich stav je tak vážný, že každý další den by pro ně byl utrpením). Přestože statek leží uprostřed Brzkova, pomalou smrt zvířat několik měsíců nikdo neregistroval. Všechnu hrůzu odhalil až nesnesitelný zápach z rozkládajících se těl.

Měl nám to říct

Majitel velkochovu, jemuž dnes hrozí za týrání zvířat rok vězení, vysvětlil svůj problém jednoduše. Vše se zamotalo proto, že zvířata byla nemocná a on nemá peníze (pitva mrtvol ovšem žádné závažné choroby neodhalila). Jak je vlastně možné, že v zemi prosvícené úředním dohledem situaci v jeho vepříně nikdo nezaznamenal? „My jsme o zvířatech nevěděli, takže jsme je nemohli kontrolovat,“ říká ředitel krajské veterinární správy Jiří Šulc. Háček je v tom, že Jekl svá prasata nikde nezaregistroval.

A ani v malebné obci v srdci Vysočiny si nikdo ničeho nevšiml, přestože jeho statek patří do areálu bývalého JZD a dnešní družstvo je největším zaměstnavatelem v obci. Jekl si od něj od poloviny 90. let pronajímá asi 70 hektarů, ale v poslední době nebyl na statku moc vidět. „Říkal, že se chce chovu vzdát,“ vzpomíná jeden z dvojice místních ošetřovatelů dobytka. „Mysleli jsme, že neměl víc než 50 prasat,“ dodávají muži opření o zábradlí před hospodářským stavením a dívají se na Jeklův chlév, vzdálený odsud pár desítek metrů. Dost daleko, aby neslyšeli nářek hladových zvířat – a dost blízko, aby znali Jekla.

Co ho vedlo k tomu, že dopustil takové utrpení, si nedokážou vysvětlit. Sedmatřicetiletý podnikatel, který bydlí s manželkou a dvěma dětmi v pár kilometrů vzdáleném Keřkově, prý nepil a zdál se celkem vyrovnaný. Svůj byznys začal s příbuznými, ale potom se pohádali a místní ho už vídali jen s manželkou. „Nejezdili pravidelně, v poslední době se objevovali jen v noci a potom už vůbec,“ říkají zaměstnanci statku. „To nebyl farmář. Bydlí někde jinde a o zvířata neměl zájem. Šlo mu jenom o peníze,“ říká starší muž.

A s penězi to ze začátku vypadalo dobře. Veterinární správa v Jihlavě zjistila, že Jekl dlouhá léta pravidelně posílal prasata na jatka a až do letošního 17. dubna průběžně kupoval krmivo (v tuto chvíli není možné zjistit, jaké bral dotace, protože podnikatel i jeho manželka s námi odmítli mluvit). Když dodávky přestaly, nikoho to nezarazilo, protože pro veterinární správu chov neexistoval. Jekl totiž svá zvířata neměl nahlášená u centrální evidence ministerstva zemědělství. Má to svůj smysl. Jiří Šulc z krajské veterinární správy už párkrát zažil, že sedláci nechali „zmizet“ těla zemřelých zvířat, protože neměli peníze na povinnou asanační službu. „Ale nikdy jsem neslyšel, že by někdo ignoroval takový úhyn a nechal mrtvoly ležet mezi živými prasaty,“ říká Šulc.

„Možná mu chyběly peníze na veterináře, na krmivo nebo snad ztratil nad vším kontrolu, protože měl osobní problémy, ale nikdy to nemělo zajít tak daleko,“ říká Lubomír Dohnal, tajemník jihlavského magistrátu, původní profesí také zemědělec. „Nepochopím, proč nikomu nic neřekl. Jsem si jistý, že by mu někdo pomohl.“