Bezdomovci a já

Hodně českých slov zní velmi podobně jako ruská, ale řada z nich má opačný nebo úplně jiný význam. Například slovo POZOR každý Rus zná, ale nechápe to jako UPOZORNĚNÍ, protože v ruském jazyce znamená OSTUDA. Opačný význam ale můžou mít nejen česká slova, nýbrž i některé standardy chování.

Časné ráno. Dva mladí muži s nemytými vlasy jdou vesele po ulici. Naproti jde také mladý muž, ale v obleku a s aktovkou. První dva jsou zřejmě bezdomovci a zase je čeká den „sladkého nicnedělání“. Třetí je úředník a míří do kanceláře, kde pracuje. Když se všichni tři míjejí, jeden z bezdomovců bez zpomalení kroku a bez pozdravu osloví úředníka: „Máš cigaretku?“ A dostane klidnou odpověď: „Mám snad na sobě napsáno trafika?“

Sešli se, rozešli, bez zbytečného bavení a nadávek. Každý má svůj styl chování, svůj vlastní život, ale jeho smysl opačný.

Nedávno mi moje známá vyprávěla jednu příhodu, kterou zažila v tramvaji. Dva bezdomovci seděli vpravo, ostatní cestující se mačkali vlevo. Na jedné stanici pak náhle vyšel z kabiny řidič a pokusil se bezdomovce vyhnat. Ale pasažéři, kteří předtím vedle nich nechtěli ani stát, se začali dvojice velmi zastávat. Překvapení.

Po noční službě jsem šel přes parčík ke svému autu. Pod stromem na lavičce ležel bezdomovec. A před ním stáli dva policisté a něco mu říkali. Možná mu nabízeli nějaké lepší spaní, nevím, neslyšel jsem jejich rozhovor. Ale když jsem přišel k autu, uviděl jsem, že se ho někdo pokusil otevřít. Zámek na kufru byl rozlomený šroubovákem, jak se pachatel snažil dostat dovnitř. Naštěstí se mu to nepodařilo. A já jsem pochopil: Když zaparkuju auto kousek od policejního oddělení a očekávám, že bude v bezpečí a odradí tak všechny zloděje, nemůžu se na to spolehnout.

Pražští bezdomovci jsou menšinou, o které většina ví, kterou slyší a občas je nucena ji také „cítit“. A k tomu pražští policisté jsou skutečně obránci práv menšiny (jejich slogan je pomáhat a chránit). Ale i v tomto případě vidím překvapivý a zajímavý fenomén.

Menšina několika set chronicky odpočívajících bezdomovců využívá pomoci a ochrany strážců zákona, na druhou stranu většina chronicky pracujících svými daněmi financuje mimo jiné tyto bezdomovce i ochránce pořádku.

Pro moje cizí oko některé hodnoty moderní evropské demokracie zůstávají záhadou. Samozřejmě demokracie předpokládá, že názor menšiny má být vyslyšen a její práva bráněna. Ale co ta většina?

Autor je ruský novinář, dlouhodobě žije v Praze.