Expo 58: báječný den za oponou

Herečce Valentině Thielové bylo tehdy čtyřiadvacet a dlouhé hodiny proležela ve vaně. To proto, že slyšela, že právě tak lze dostat tu správnou francouzskou výslovnost. Byla tehdy vybraná jako konferenciérka pro Laternu magiku v československém pavilonu na Světové výstavě v Bruselu. Do pavilonu se hrnuly davy a paní Thielová o tom ještě dneska vypráví s nadšením. „Byli jsme pyšní, že jsme Čechoslováci.“ Ne všechno byl ale důvod k národní hrdosti: například strach z odposlouchávacích zařízení a z toho, že někteří kolegové donášejí StB. O některých věcech se paní Thielová bála mluvit i se svou nejlepší kamarádkou.

V Belgii poprvé viděla západní blahobyt a obchody plné zboží a ještě dnes si pamatuje na zlaté střevíčky, které si koupila na hlavní obchodní třídě. Doma bylo v té době štěstí natrefit vůbec na nějaké boty a leštidlo se používalo zároveň jako líčidlo na oči. „A tady bylo najednou dvacet obchodů s botami na jedné ulici,“ vzpomíná. Byl to věru rozdíl, ale říkat to nahlas, to se tehdy rozhodně nedoporučovalo.

Naše účast na Expu 58 přesně zapadá do mytologie o malém statečném národu, který se z pozice outsidera vyšplhal až na samotný vrchol. Všichni se jeli do Bruselu podívat na expozice Američanů a Sovětů, jenže největší úspěch sklidili Čechoslováci. Naše exponáty dostaly 56 velkých cen a 35 zlatých medailí, celý pavilon…