Pasti a pastičky chudoby
Podle nového výzkumu agentury STEM si třetina lidí v Česku myslí, že jsou chudí. Ekonomové to nevidí tak černě, za hranici chudoby považují měsíční příjem kolem sedmi tisíc korun. Ale i takových lidí je kolem milionu a bude jich zřejmě přibývat.
Fotografie: Kafe? Šaty? Boty? Na to nemám. (Jarmila s dětmi v Milovicích) - Autor: Milan Jaroš
„Udělala bych vám kafe, ale zrovna nemám,“ směje se Jarmila. Kávu si může dovolit koupit jen někdy. Nemá ani spoustu dalších věcí, které jsme si zvykli považovat za normální. Kuchyň a pokojík v malém panelákovém bytě mají dohromady tak 35 metrů. V chodbě jsou na sobě poskládané kartonové krabice se šaty, další leží v pokoji mezi širokou dětskou válendou a rozkládacím gaučem. Jedna velká sektorová skříň, jedna police s přenosnou televizí. „Nějaký starý nábytek jsem dostala od mámy a od známých, stůl mi dali v azylovém domě. Mikrovlnka je z bazaru, pračku mi koupil táta a já mu ji splácím.“
Jarmile je 27 let a zapadá hned do dvou kategorií, které Český statistický úřad označuje za nejvíce ohrožené chudobou: je sama se dvěma dětmi a nemá práci. Kromě rodičů-samoživitelů a nezaměstnaných jsou čeští chudí také lidé dlouhodobě závislí na sociálních dávkách, starobní a invalidní důchodci.
Česká a vůbec západní chudoba nerovná se hlad (viz rámeček), znamená ale vyžít za zhruba šedesát procent průměrného příjmu, a tedy odepřít si čtyřicet procent toho, co má většinová společnost. Anebo si to koupit na dluh. Nákupy spotřebičů, značkového oblečení a dalších symbolů statusu s krátkodobou hodnotou. Z toho vyplývající opakované zadlužování. Nedostupnost…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
