Snižovat, ale komu

Jednodušší, přehlednější, spravedlivější. Adjektiva, která premiér Mirek Topolánek od počátku spojoval s daňovou reformou, se naplňují pozvolna. Přesto se už vláda pochlubila prvními úspěchy. Podívejme se tedy na to, nakolik je optimismus oprávněný.

Sporné výsledky

Nový systém je jednodušší a přehlednější jen zdánlivě. Daňových výjimek je dost a dost, vyplnit daňové přiznání si dál žádá pomocnou ruku daňového poradce, natož aby na to stačil jeden papír formátu A4, jak slibovala ODS. Aktuální daň z příjmu je kvůli fiktivní konstrukci superhrubé mzdy vyšší, než se oficiálně uvádí (23 místo deklarovaných 15 procent), což je faul proti idejím jednoduchosti a přehlednosti, ale také vůči předsevzetí předsedy vlády, který chtěl důsledně „nazývat věci pravými jmény“.

Nový rok naštěstí přinesl i pozitivnější daňové zprávy. Stát od začátku roku vybral na daních z příjmu o 200 milionů víc než loni, což naznačuje, že pravicová teorie, podle níž nižší daň každý rád zaplatí a nebude se snažit ulít peníze stranou, přece jen funguje. Na takové tvrzení je ale přece jen brzy. Daňovou výnosnost je třeba očistit od růstu mezd, který byl na konci minulého roku kvůli vysokému růstu cen obzvlášť prudký zejména ve velkých firmách. Nikdo také neví, jak moc se na vyšším výběru daně z příjmu podílí pokračující růst ekonomiky a zda to vše vydrží i další měsíce.

Vyšší výtěžnost daní není důležitá kvůli potvrzení či vyvrácení ekonomické teorie.…