Kázání z Antarktidy

Ilija Trojanov

(1965) je spisovatel. Narodil se v Sofii, ale jeho rodina emigrovala v roce 1971 do Německa, kde vystudoval etnologii. Ze svých cest po světě napsal několik knih reportáží. Žije v Kapském Městě a Berlíně. V českém překladu vyšla jeho kniha Moje Afrika – Mýty a všední realita.

Nebylo ticho ani hluk. Nechápal jsem zvuky, které jsem slyšel. Jednotlivé skřípání, dunění a praskání jsem sice rozeznával, ale jako celek mi ten zvuk byl úplně cizí.

Kvečeru led z obou stran zešedl a na horní palubě jsem zůstal sám. Loď kýlem prořezávala krustu na vodě a nábožně se šinula nadlidsky velkou svatyní. Byl to jeden z těch momentů, kdy člověka napadne slovo „stvoření“, jako by bylo jediné ve slovníku. Octl jsem se na pobřeží Antarktidy na neplánované pouti a právě jsem se zamiloval do třpytu věčného ledu.

Po několik dní mi zářil do očí jako symbol živého a svatého. Led je tekutina, plyn, hmota všech velikostí a tvarů, špičatý a strmý, je to snad ten nejrozmanitější jev na Zemi a ještě k tomu dlouhověký a bolestně krásný. Když taje, změkčuje sto tisíc let starý kyslík, je to omlazovací kúra jako žádná jiná. A až jednou přestane být „věčný“, vyhyne nejen lidstvo, ale i lidský Bůh.

Setmělo se tak, jak se stmívá jen hluboko na jihu. A já si uvědomil, že otázka „v co věříte?“ se dá přeložit jako &„…