Kateřina Bláhová: Cizí, jiné, exotické v české kultuře 19. století
Academia, 524 stran
Sborník příspěvků, v nichž historici, kunsthistorici, hudební a literární vědci loni v Plzni rozebírali vliv kultur dálných exotických zemí na naši malou českou kotlinu v průběhu předminulého století.
Emil Hakl: O rodičích a dětech
Argo, 136 stran
Nové vydání prózy, která před šesti lety získala Magnesii Literu a jež se nyní dočkala docela povedené filmové adaptace režisérem Vladimírem Michálkem (viz recenzi na str. 51).
Zuzana Kuzmová: Zazi a dva vrazi
Kalich, 131 stran
V Česku dosud málo známá básnířka se narodila roku 1965 v Košicích. Vedle Marcela Strýka a Erika Grocha patřila k nejvýraznějším představitelům košického undergroundu 80. let 20. století. Zaziny básně se objevily ve Vokně a sbornících pražského galeristy a antikváře Jana Placáka Ztichlá klika, samostatné výbory, které vyšly jen v samizdatu, jsou dnes nezvěstné. Právě vydaná kniha básní a krátkých próz z let 1983–2003 je tak v podstatě Kuzmové knižní prvotinou: Ti sú múdri dobrí krásni / Chvilku o tom človek básni / Potom dlhé roky zvracia / Z toho čo sa mu z nich vracia.
Jiří Holý: Vladimír Justl. Ozvuky času…
Akropolis, 309 stran
Po knižních rozhovorech s Josefem Kouteckým a Petrem Králem teď vychází ve stejné řadě výpravný rozhovor s literárním vědcem a teatrologem Vladimírem Justlem (1927). Autor knih o Klicperovi, bratřích Mrštících a Vladimíru Holanovi, editor a komentátor děl českých spisovatelů 19. a 20. století, zakladatel pražské Violy a autor stovek literárních i divadelních kritik je jednou z dlouhotrvajících konstant české intelektuální a umělecké scény. V dialogu obšírně a v detailu hovoří o svém životě a práci, o názorech na tvůrce a jejich díla. Nepostupuje přitom nijak systematicky nebo chronologicky, rozhovor přeskakuje z tématu na téma tak, jak to mezi mluvícími lidmi bývá.
Torey L. Hayden: Spratek. Příběh dítěte, které nikdo nemiloval
Přeložila Hana Hartlová, 235 stran
Autorka je dětská speciální pedagožka a psycholožka. Postavami jejích knih jsou často narušené, týrané, zneužívané děti. Sama říká, že práce s těmito dětmi je frustrující v tom, že výsledky jsou vždy jen malé, dílčí. Z těchto obětí násilí, chudoby, závislosti na drogách a alkoholu nikdy nebudou skutečně prospěšní lidé. Přesto je vnímavý, trpělivý a citlivý pedagog může přivést trpělivou prací na cestu, která je alespoň přiblíží „normálu“.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
