Muž, který lhal

Plamegate není Watergate a žádný reportér figurující v kriminální kauze I. Lewise „Scootera“ Libbyho, exporadce amerického viceprezidenta, nehraje v jedné lize s autory Všech prezidentových mužů. Tento příběh nemá hrdiny, jen hlavní postavy. Možná i proto je blízký politickému životu a podstatě dnešního Washingtonu.

Scooter Libby, bývalý viceprezidentův personální šéf, jehož proces jde v Americe do finiše, byl jedním z nejvlivnějších členů administrativy prezidenta George W. Bushe. Je obžalován z křivé výpovědi, maření spravedlnosti a falešného svědectví. Porota zvažuje Libbyho vinu a soudce ho může poslat do vězení s nepodmíněným trestem až tří let.

Případ vzbudil ve stranicky rozdělené metropoli hodně vášní, ale mimo Washington jej sledují jen političtí profesionálové, novináři, živočichové s beznadějným návykem na cokoliv politického a podobné existence a to je v USA velmi malá menšina. Dvakrát škoda. Zajímavý totiž není jen Libbyho smutný úděl, ale také diskuse o něm, o vnitřním fungování moci, o selektivních informačních únicích a v neposlední řadě i o svobodě tisku.

Šestnáct slov o žlutém dortíku

Pojďme si shrnout základní fakta. Proč ještě minulý týden hrozil Libbymu až tříletý trest natvrdo, pokud porota shledá mimo rozumnou pochybnost, že lhal vyšetřovatelům, velké porotě a mařil výkon spravedlnosti? Kauza se točí kolem irácké války, přesněji kolem…