Ve hvězdách

Do historie vstoupil jako jediný německý maršál zajatý v boji. Jako takový byl i objektem sporu o roli vojáků ve třetí říši. A tím, že ze zajetí zamířil do NDR, „prvního státu dělníků a rolníků na německé půdě“, kde právě před padesáti lety zemřel, jako by čestný distanc od nacismu naplnil. Fungoval tedy model „elitní důstojníci versus hnědý plebs“? Friedrich Paulus ho zpočátku zosobňoval, ale ve finále ukázal jeho limity v plném světle.

Syn řadového úředníka, narozený v roce 1890, chce po maturitě k námořnictvu, ale pro císařskou marínu nemá dost elitní původ. Dá se tedy k pěchotě a absolvuje její školu. Už jako poručík se žení s rumunskou šlechtičnou, ale brzy rukuje do první světové války. Již tam si hojí mindrák, neboť patří k jedné z prvních elitních motorizovaných jednotek.

Ve 20. letech učí na vojenské škole. Nastupujícími nacisty sice jeho žena opovrhuje, ale právě oni obnovují brannou povinnost. I díky tomu je Paulus už počátkem roku 1939 generálem a otevírají se mu nové šance. Jakoby samospádem se ocitá v říjnu 1939 ve Varšavě, v létě 1940 v Normandii a téhož roku ve štábu plánujícím invazi na východ.

Své velké šance se Paulus dočká s útokem na Sovětský svaz. I když na inspekční cestě v srpnu 1941 pozná, že myšlenka Blitzkriegu se zadrhává, Hitlerovi stejně hlásí to, co chce vůdce slyšet. Když je v roce 1942 postaven do čela 6. armády (přeskočil služebně i odborně náležitější kandidáty) a ta odrazí ruský útok na Charkov, je jeho osud zpečetěn. Právě pro tento svůj úspěch je totiž pověřen dobytím Stalingradu. A tam se cesty loajality k vůdci a k důstojnické cti rozcházejí.

Je krutá zima 1942/43. Paulus sedí v de facto dobytém městě, leč zároveň v Rusy obklíčeném kotli. Má jednat podle vojenské cti a kapitulovat? Nebo poslouchat Berlín a vydržet? Paulus plní rozkaz za cenu života čtvrt milionu vlastních vojáků. Kapituluje chvíli poté, co z Berlína dorazí depeše s jeho povýšením na polního maršála – jasná výzva k sebevraždě.

Paulusův osud ale pokračuje. Ještě v květnu 1943 zdraví v zajateckém táboře Heil Hitler. Teprve později, v rozhovoru s německým exilovým komunistou Pieckem, přizná, že ho Hitler zklamal. Přesto váhá se vstupem do Výboru svobodného Německa i Svazu německých důstojníků. Až po neúspěšném atentátu na Hitlera sepíše provolání k vlastnímu národu. Důvod? Přerušení diplomatických styků Berlína s Ankarou. Teprve tehdy prý uznal, že válka je prohraná.

Jenže Paulusova role nekončí ani s porážkou. V sovětském zajetí zůstává až do roku 1953, kdy je mu povolen výjezd do NDR, kde ho s oficiálními poctami uvítá stranické i vládní vedení. Ač je pod kontrolou Stasi, dostane vilu v Drážďanech i západní auto. Působí jako šéf vojenské historie na vysoké policejní škole a patří k autorům služebního řádu Národní lidové armády. Když 1. února 1957 umírá, je pohřben s vojenskými poctami. Osud málo elitního elitáře.