Řekni mu, že mám měsíčky

Románovou prvotinu Kate Atkinsonové V zákulisí muzea označil jeden anglický konzervativní kritik za „protirodinnou“, čímž v Británii rozvířil bouřlivou diskusi. Když si titul krátce nato vydobyl prestižní Whitbreadovu cenu za knihu roku (na poli poražených zůstal v roce 1996 mimo jiné Rushdieho Maurův poslední vzdech), list The Guardian oznámil, že ocenění si odnesla „čtyřiačtyřicetiletá neznámá pokojská“. Obojí bylo ovšem pravdou jen zpolovic.

Sečtělá pokojská

Kate Atkinsonová (1951) nebyla žádnou literárně nevzdělanou amatérkou. Úspěšně završila magisterské studium anglické literatury a v dokončení postgraduálu v literatuře americké jí zabránilo jen narození první dcery. Psát začala už v roce 1981 a její povídky vydávala hezká řádka časopisů. Nicméně souběžně s vychováváním prvorozené dcery a její mladší sestry pracovala v administrativě, ve sféře sociálních služeb, jako pomocnice v domácnosti a nějakou dobu skutečně také uklízela v hotelu.

Próza V zákulisí muzea jí před deseti lety nevynesla slávu jen v Británii, ale též se s ní výrazně prosadila ve Spojených státech: podle deníku New York Times je to jedna z nejlegračnějších britských knih poslední doby, její temný humor vyzdvihl i Boston Globe. Není divu. Autorka v ní totiž navázala na to nejlepší z anglické komické tradice.

Úvodní scénou nechtěného početí přímo odkazuje na Tristrama…