Dopisy

Od golfu k výtvarnému umění

Respekt 44/07

Když se nepokusíme…

Musím konstatovat, že článek o Galerii Václava Špály od Jana H. Vitvara je silně tendenční a bohužel plný nepřesností a omylů. Tím, že informace vytrhuje z kontextu, čtenáře dokonce záměrně zcela mate.

Jestliže považuje za „útok na první signální“ (což vnímá negativně) oblečení slečny, která vítá novináře u vchodu, a ukázku v prezentaci, na níž je dílo světoznámého umělce Jeffa Koonse, jehož jméno záměrně neuvede, pak mě udivuje jeho pozice v jinak seriózním časopise.

V diskusi o konkurzu na provozovatele galerie, která proběhla po vyhlášení vítěze, pan Vitvar jasně stojí na jedné straně bez pokusu dohledat si skutečné údaje. A tak například cituje z jedné petice patetický výrok o možnosti zneužití umělců k propagaci svých investorů, jako by zapomněl, v jaké době žijeme. Autor tvrdí, že odborná komise vybrala a doporučila radě Městského úřadu Prahy 1 jiného uchazeče než toho, se kterým nakonec byla podepsána smlouva. Hlas komise měl ale být jen poradní a její členové viděli pozitiva v obou konkurenčních projektech. Zůstalo tedy na radních, aby rozhodli o celkovém vítězi. Tvrzení Artlabu, že u odborné komise vyhrálo jejich sdružení, je jen jejich samolibou smyšlenkou, kterou opírají o hysterické tvrzení jedné členky komise, která od samého počátku můj projekt pomlouvala a bojovala proti němu.

Autor dále uvádí, že vítěz údajně radní přesvědčil slibem finanční investice do galerie – ta je ovšem v provozu galerie tím podstatným. Udivuje mě, že na jedné straně pláčeme nad tím, že sponzoři nechtějí do kultury investovat, a když se najde takový, který to udělat chce, tak to některé lidi najednou pohoršuje. Stejně tak je podivný autorův apriorní přístup k myšlence prezentovat u nás známé zahraniční umělce, jejichž díla si podle něj nemůžeme dovolit pojistit. To je evidentní nesmysl a opět přístup jako ze starých časů – když se o to zkrátka nepokusíme, tak zůstaneme natrvalo na periferii.

Nejvíc mě ovšem mrzí, že čtenáři je podsouváno, že ve Špálovce hrozí vystavování takových kýčů, jakými jsou portréty celebrit fotografa, jehož jméno pan Vitvar uvádí, aniž by se slovem dotkl skutečného programu galerie, o němž jsem mluvil na tiskové konferenci, na jejímž základě článek vznikl.

Pavel Humhal, předseda výstavní rady Galerie Václava Špály

Chytří jako hmyz

Respekt 43/07

Co umí naše Maruška

V článku o robotech je několik zásadních nepřesností, které čtenáře přesvědčují o větších schopnostech robotů, než je tomu ve skutečnosti. Například zmíněný robot se schopnostmi na úrovni dvouletého dítěte. Průměrné dvouleté dítě neumí pouze lézt po čtyřech, posadit se či uchopit předmět – to dokáže dítě zhruba v šesti měsících života. Naše dvouletá Maruška umí běhat, skákat, vyhýbat se překážkám, rozeznávat nakreslená zvířata, napodobovat zvuky a chování lidí a zvířat a má slovní zásobu mnoha desítek slov.

Marek Procházka, Bristol

Omluva

V minulém čísle jsme v článku Loučení s lidovci napsali, že předsedkyně poslaneckého klubu lidovců Michaela Šojdrová komentovala průběh celostátní konference strany, která rozhodovala o dalším osudu Jiřího Čunka, slovy: „Vytahoval detaily ze své rodiny, snažil se dojmout. Třeba jak jeden příbuzný spadl ze stromu a ochrnul.“ Tato slova Michaela Šojdrová neřekla, Respektu je sdělil jiný účastník konference, který si nepřál být jmenován. Paní Šojdrové i čtenářům se omlouváme.