Zpět k chudobě?

Někteří ekonomové věří tomu, že se jejich obor zabývá především cenami a penězi, ale jiní říkají, že je hlavně o lidech. Obojí spolu úzce souvisí, začněme tedy „člověkem“; konkrétně tím, jak na nás dopadnou rostoucí ceny ropy. Nemusí nás to zajímat jen z hlediska životních nákladů.

Pohled do minulosti ukazuje, že režimy s demokratickými tendencemi se vesměs rozvíjely v prostředí relativně laciné a dostupné energie. Lze namítnout, že současné ropné velmoci demokratické nejsou; dostupná energie se tedy zdá být pro demokracii podmínkou nutnou, nikoliv postačující.

V budoucnu nemusí být levná energie samozřejmostí. Pokud společnosti schází nějaký základní zdroj - energie, voda nebo jídlo - vzniká tlak na centrální rozdělování a do hry vstupují různé příbuzenské či mafiánské vztahy. Základní otázka tedy nezní, zda se nám za vyšších přepravních cen vyplatí kupovat vietnamské tenisky, ale zda bychom k sobě byli stejně slušní jako dnes, kdyby ropa stála dvakrát tolik. A co by se za této situace stalo s demokracií.

Znamení věku úspor

Veškeré předpovědi narážejí na velkou neznámou, kterou je sama podstata současných ekonomických procesů. Pokud bychom se na podzim roku 2003, kdy barel ropy stál 25 dolarů, zeptali renomovaných ekonomů, zda bychom vůbec ustáli zvýšení cen téměř na 100 dolarů během pouhých čtyř let, těžko by některý z nich odpověděl správně: nejen…