Kam dosáhne mrtvý Mrázek

Když o odposlechy žádal Kubice, nedostal je.Vláda se bojí úniku informací z policejních spisů. Tak moc, že premiér uvažoval o možnosti pustit na tu věc BIS. Ministerský předseda chtěl tajné službě zadat pátrání po tom, kdo je objednavatel úniků. Komu a proč slouží. Z jakých důvodů jsou zveřejňovány. Nebyly by to neopodstatněné otázky, kdyby… Kdyby vláda neříkala „únik informací“ faktům, které má veřejnost právo znát.

Mirku, nesu zprávu

Debatu před deseti dny rozvířila nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká.„Úniky informací z vyšetřování zločinů jsou zneužívány v mocenském boji a BIS by měla vyšetřit, proč informace unikají a komu to slouží,“ řekla České televizi a s jejím nápadem souhlasil premiér Mirek Topolánek. Padlo i pár ilustrací úniku. Případ vyšetřování korupce Jiřího Čunka. Někdejší kauza údajného pokusu o uplacení Zdeňka Kořistky Topolánkovým poradcem Markem Dalíkem. Zveřejnění odposlechů poslance ODS Vladimíra Doležela, podezřelého z korupce. Všechny tyto příklady hned signalizovaly problém: ani v jednom z nich nešlo o únik informací. Ani jeden z nich nebyl vyšetřován jako utajený a záleželo jen na vyšetřovatelích a státních zástupcích, co veřejnosti řeknou. A i když některé informace byly médiím zpřístupněny anonymně, nešlo o věc, která by se měla stát zájmem aktivit BIS.

V současném poplachu kolem „úniků“ je problém zakopán jinde. Může za ně zdejší praxe, v níž policie i státní zastupitelství dělají vše pro to, aby nemusely veřejnost informovat, proč nedokážou dotáhnout do konce řadu složitých případů, lépe řečeno, proč v nich tak dlouho nic nekonají, až tyto záležitosti nejvyššího veřejného zájmu pomalu zapadnou prachem a jsou tiše odloženy. Pokud se média ptají na vývoj těchto kauz, je odpověď „kvůli ohrožení vyšetřování nemůžeme poskytnout žádné informace“ naprosto běžná. Stejně jako – naprostou většinou – neoprávněná; sdělené informace nemohou vyšetřování jakkoli poškodit. Uveďme namátkou příklad. Před čtyřmi lety čelil ministr zemědělství Jaroslav Palas podezření, že prodal nevýhodně státní podíl v podniku Setuza lidem kolem Františka Mrázka.„Zahájili jsme vyšetřování, podrobnosti sdělovat nebudeme,“ zněla klasická odpověď detektivů. Následující „únik informací“ do médií o smlouvách podepsaných mezi zemědělským fondem, který akcie Setuzy prodal, a Mrázkovým mužem Tomášem Pitrem prokázal, že není co tajit; základem vyšetřování byly zmíněné podezřelé smlouvy, a protože šlo o státní majetek, měla veřejnost právo seznámit se s tím, jestli politici nenakládají s tímto majetkem korupčním způsobem. Jak už to v Česku zatím chodí, zájem o případ byl brzy v médiích vytlačen jiným šokujícím „únikem“, případ zapadl a dodnes nebyl vyšetřen. Podobně to bylo se smlouvami kolem zkrachovalé IPB, tunelem Baraka Alona v Komerční bance a stovkami případů, o nichž policie dodnes mlčí.

Naopak když mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Blanka Kosinová loni v dubnu médiím sdělila, že „útvar propojuje vyšetřování korupce v případu biolíh s vyšetřováním vraždy Františka Mrázka a jeho kontaktů na politiky“, nastalo v policii zemětřesení: policejní prezident mluvčí osobně napomenul a vydal pokyn, že o případu mohou informovat jen jeho pověřenci na prezidiu. Od té doby jsme se o vyšetřování případu, který mohl rozkrýt propojení mafiánů na nejvlivnější politiky, už oficiálně nic nedozvěděli. Proč policejní prezident Husák zakázal – pravděpodobně na přání politiků – o souvislostech biolihu s Mrázkem informovat, se dozvídáme až teď, z přepisu odposlechů rozhovorů Františka Mrázka s šéfporadcem Zemanovy vlády Miroslavem Šloufem, bývalým důstojníkem BIS a šéfem bezpečnostního odboru NBÚ Martinem Hejlem nebo Vlastimilem Tlustým, kdy tito muži spolu plánují obsazení policejních nebo politických postů. Mimochodem: krátce po svém zákazu informovat byl prezident Husák odvolán z funkce, protože vyšlo najevo, že vynášel důležité informace, které opravdu mohly ohrozit šetření případu biolíh, a prozrazoval je – Miroslavu Šloufovi.

Odkud to věděl?

Odposlechy Mrázka jsou staré sedm let, provedl je tehdejší protikorupční útvar. Když žádal loni Kubiceho Útvar pro odhalování organizovaného zločinu opakovaně o předání spisu s odposlechy kvůli vyšetřování vraždy Mrázka, nedostal jej. Kdo to tehdy zakázal, není zatím možné zjistit, ale jeden fakt je jistý: jak ukázaly nyní zveřejněné odposlechy, informace z „Mrázkova“ spisu zneužil loni při projednávání Kubiceho zprávy v Poslanecké sněmovně tehdejší ministr vnitra František Bublan. Obvinil totiž Kubiceho, že ve své zprávě používá jen informace týkající se spojení zločinců se sociálními demokraty a úplně vynechává zprávu o stycích Mrázka s Tlustým. Jenže Kubice ty informace nemohl znát, protože mu spis nebyl předán. Otázka je, jak k těm informacím přišel Bublan, když léta tvrdil, že nemá právo seznamovat se s probíhajícím policejním vyšetřováním.

Z tohoto pohledu má Renata Vesecká pravdu: „úniky“ informací jsou opravdu zneužívány – politiky. Abychom skoncovali s touto praxí, na to nepotřebujeme strašáky z BIS. Stačí zabránit politikům (a policistům) v jejich protiprávní snaze utajovat vyšetřování závažných případů. Tento postup ve prospěch veřejnosti se ovšem v současné době nedá čekat od Renaty Vesecké, která je sama zastánkyní co největšího utajování. Tedy stručně řečeno: pokud by si měl premiér objednávat u BIS nějakou analýzu, tak ne o „únicích“, ale o tom, co vede zdejší politiky a policisty k jejich spikleneckému mlčení o výsledcích vyšetřování zločinů, a o tom, proč jsou ty zločiny tak zoufale pravidelně zameteny pod koberec. Zveřejnění odposlechů Mrázka silně napovídá odpovědi: jedou v tom také.