Vezměte oříšek másla...

Z webu se dá vařit. Respektive z některých jeho ingrediencí si může každý trochu zručnější kuchtík lacino a rychle vytvořit svou vlastní virtuální pochoutku. Můžete si vzít svou oblíbenou službu A (třeba mapy od Googlu) a oblíbenou službu B (třeba flickr.com, kde lidé sdílejí své fotografie), chvíli programátorsky čarovat a namíchat z toho nový web C (interaktivní mapa světa, na které se zobrazují fotografie koček podle toho, kde byly pořízeny).

Česky se tomu říká míchanice, anglicky mash-up. Jde o weby, jež vznikly díky datům, která jim poskytly již existující stránky. V zahraničí jsou oblíbenou hračkou programátorů a tímhle způsobem vznikla již řada zajímavých i absurdních míchanic.

Brit Ben O’Neillvytvořil mapu světa, na které se ukazují aktuální zprávy BBC. Návštěvník tak hned vidí, kde a jak to ve světě vře. Francouz Frederic Vavrille použil systém knihkupectví Amazon.com, který při nakupování doporučuje podobné autory, a udělal z toho interaktivní graf. A Webmunism.com je galerie, kde zadáte klíčové slovo a dostanete na jedné stránce heslo z Wikipedie, fotky z flickr.com, videa z YouTube, hudbu z webu last.fm a knihy z Amazonu.

Proč to vlastně velké internetové firmy jako Google nebo Amazon dopouštějí a umožňují cizím programátorům, aby stavěli weby na jejich datech? Protože se rychle ukázalo, že je to pro obě strany výhodné. „Velcí vývojáři získávají zdarma reklamu a zvýšení povědomí o svých velkých projektech,“píšePatrick Zandl na webu certodej.cz. Malí programátoři zase díky tomu mohou vyvíjet služby, které by sami nezvládli udělat. Google tak může „využít tisíce vysoce motivovaných programátorů, aniž by je bylo třeba zaměstnat a něco jim platit“, jak upozorňuje na svém blogu expert Marek Prokop.

Pro Česko to má háček. Aby bylo možné míchanice vytvářet, musí vám to weby povolit a dát vám k tomu správné kuchyňské náčiní. V zahraničí většina nových služeb cizí mash-upy podporuje, v Česku je jich pramálo. A když je lednička prázdná, nic se neuvaří. Podle vývojáře Martina Malého je za tím omezenost a staré myšlení provozovatelů českých webů. „Kdepak, to by tak hrálo, aby někdo parazitoval na našich datech! To jsou NAŠE data, to je NÁŠ web! Co má kdo co NAŠE (!) data přebírat a někam implementovat!“paroduje jejich myšlení ve sloupku pro Digiweb.cz.

Česku tak ujíždí vlak. Třeba si ale provozovatelé brzy uvědomí, že vzdát se části moci nad svými daty znamená získat mnohem víc. Minimálně u webů státní správy by měla být takováto otevřenost samozřejmostí. Možná tomu pomůže nový web Martina Malého apimania.eu, který má šířit slávu míchanic a podporovat jejich vznik v Česku.