Kdo neruší čejky

Často se vytrhnu z města a prchnu v osamělá místa; tu zachvacuje krása přírody mysl mou, všem hnusnostem a protivnostem, kteréž mne z města pronásledovaly byly; celý u vytržení, celý v citelnostech nad krásou její jsem blažen, jako pastýř v zlatém věku a bohatější nad krále, píše (v překladu Václava Hanky) Salomon Gessner, blíženec J. J. Rousseaua a nás všech, kteří dnes vyjíždíme na výlety, na chaty a chalupy. Environmentální výchova vychází z toho, že ekologické problémy jsou důsledkem odcizení přírodě, do něhož člověk upadl jako oběť městské, průmyslové a počítačové civilizace.

Ne každý přírodě odcizený je trpnou obětí. Povahy voltairovského rodu pohrdaly a pohrdají iracionalitou a sentimentalismem milovníků přírody – deviantů v civilizačním pohybu. Existují subkultury vědomě vzdorující „lásce k přírodě“, která se od dob romantismu rozšířila jako povinnost.

Explicitně protipřírodní povahu měly postoje a životní styl Jeana-Paula Sartra, jak je charakterizuje francouzský filozof B.-H. Lévy. Příroda Sartrovi není příjemná, je odporná. Není ani tajemná, jen zneklidňující. Odpor k přírodě demonstroval Sartre se sveřepostí až naivní. Dával přednost konzervám před čerstvě připraveným jídlem a masu s omáčkou před „přírodní“ úpravou.

Jean-Paul byl znechucen tělem. Vzrušovaly jej milenky oblečené. Dovolával se spříznění s Charlesem Baudelairem; oba měli náklonnost k ženám nalíčeným, k herečkám, k ženám frigidním a neplodným.

J. P. Sartre byl vyhraněným případem umírněnější subkultury literátů a umělců, kteří proti přírodě vlastně nic nemají, jen dávají s pocitem estetické a stylové převahy přednost chvílím stráveným v kavárnách. Když kamarádi zvali Egona Erwina Kische na výlet, neměl zájem: „Žid patří do kavárny.“ Naše kolegyně archeoložka odmítá vystrčit nos z chaty v Beskydech: není zvědavá na „trapné skřehotání ptactva“.

Kdyby se ekologickým vychovatelům podařilo zpřírodnit všechny odcizené, přišli bychom o jejich půvab, ale utrpěla by i sama příroda. Kdo vede v kavárně intelektuálské a umělecké řeči, toho zajímají jiné věci než nakupování. Ale nepotřebuje ani lanovku na Sněžku, neproniká do Himálaje, nešlape v porostech vstavačů a neruší hnízdící čejky. Komu příroda nic neříká, obejde se snadněji bez automobilu. Komu vyhovuje život s internetem na sídlišti, nestaví haciendu na louce za městem.

Autorka je socioložka.

Příští týden píše Václav Cílek