Nikdo nevěděl, co jsem zač

Ladislava Gažiová(1981) prožila dětství ve Spišské Nové Vsi. Na základní škole hrála na bicí v několika místních skupinách, ale později si zvolila výtvarnou dráhu. Studovat začala v Košicích, před dvěma lety přesídlila do Prahy, kde na Vysoké škole uměleckoprůmyslové navštěvuje ateliér konceptuální a intermediální tvorby Jiřího Davida. Loni prožila půl roku na stáži v Paříži, letos se dostala mezi deset evropských výtvarníků, kteří se ucházeli o Sovereign European Art Prize, vyhlašovanou od roku 2003 v Hongkongu. Její obrazy jsou momentálně k vidění na bienále v pražské Karlínské hale.

Jak jste se dostala do finále soutěže Sovereign European Art Prize?

Nominoval mě můj profesor. Já zůstávám na zemi. První cenu 25 tisíc dolarů jsem nevyhrála. Všech třicet finalistů z celého světa potom mělo ještě společnou prodejní výstavu v Londýně, ale já jsem tam nic neprodala. O české a slovenské umění ve světě není moc zájem.

Jak byste popsala, co děláte?

Výtvarně jsem se dlouho hledala. Začínala jsem na Střední umělecko-průmyslové škole v Košicích. Od začátku jsem inklinovala k malbě, jenže tahle možnost tam nebyla; nastoupila jsem proto na keramiku a malovala jsem si pro sebe. Svůj sen studovat malbu jsem si splnila až na Fakultě umění Technické univerzity v Košicích. Po dvou letech jsem přišla do Prahy a nakonec jsem zůstala…