Poslední koupání Aleše B.

Aleš Bartoš se utopil v noci prvního srpnového čtvrtku. Podle výpovědi svědků vlezl student prvního ročníku libereckého technického lycea v šatech do jablonecké přehrady, zamířil na hloubku, kde asi deset minut plaval, a poté mu došly síly.

V době své smrti měl Aleš v krvi jedno promile alkoholu; jestli byl pod vlivem ještě jiných látek, se teprve zkoumá. Ale drogy v těle šestnáctiletého školáka nejsou to hlavní, co v souvislosti s Alešovou smrtí stále hýbe veřejným míněním. V novinách, na internetu, hospodách i u pomníčků připomínajících mládencovu smrt se vzrušeně probírá jiná skutečnost. To, že se Aleš utopil takřka pod přímým dohledem hasičů, městské policie a několika občanů města, kteří policisty přivolali – v přesvědčení, že muži zákona se o opilého mladíka ve vodě nějak postarají. Proč se tak nestalo a kdo udělal chybu? To je ta hlavní otázka, na kterou hledají odpověď mnozí, nejen v Jablonci.

Pomoc, ve vodě je muž

Alešovi vrstevníci, popíjející večer dva týdny po tragédii víno na břehu přehrady u jednoho ze dvou pomníčků sestavených z plyšáků a „vzkazů Aleškovi“, mají jasno: za smrt jejich kamaráda mohou policajti a vůbec všichni, kteří u toho onu osudnou noc byli. „Ty, co stáli na břehu a akorát zavolali fízly, se pro něj měli vrhnout jako první,“ říká autoritativně slečna s piercingem, Alešova spolužačka ze základní školy. Jasno má i…