Novodobý Bonaparte

Bernard-Henri Lévy

(1948), narozený v Alžírsku, je filozof a jeden z nejvlivnějších francouzských intelektuálů. Česky vyšly jeho knihy Poslední dny Charlese Baudelaira (1997), Sartrovo století (2003) a Americká závrať (2006) – o cestě po stopách Alexise de Tocqueville. Velkou pozornost vyvolala kniha Qui a tué Daniel Pearl? (Kdo zabil Daniela Pearla?), investigativní studie islamistického teroru v Pákistánu.

Je to francouzská specialita. Neznám ani jednoho z francouzských významných politiků, který by v jistém okamžiku své existence neusoudil, že napsat a vydat knihu je povinnou etapou jeho kariéry.

Je to proto, že prestiž knih a literatury je ve Francii vyšší než v jiných zemích? Anebo proto, že vztah mezi perem a mečem, mezi literaturou a politikou je už od dob encyklopedistů a Francouzské revoluce mimořádně úzký? Anebo si politici berou příklad ze spisovatelů jako Chateaubriand, který snil o ministerské funkci, anebo jako Malraux, jenž se použitím zbraní proslavil stejně jako psaním literatury? Anebo naopak, jde tady o syndrom nešťastného Stendhala, který kvůli bitvě u Waterloo propásl jmenování prefektem města Le Mans?

Je to podivná země, v níž spisovatelé bývají sice často zneuznanými muži činu, ale muži činu jsou vždy zneuznanými spisovateli: od Richelieua, který se chtěl stát autorem divadelních her, přes de Gaulla, jehož fascinoval právě…