Editorial

Minulý týden zasáhl americkou burzu největší propad akcií za posledních pět let a Velkou Británii zalila největší voda od časů, kdy tam začali s měřením srážek. Zvykejme si na to, že trhy a počasí nás ve své globální složitosti přesahují a vždy budou o koňskou délku před naší schopností předvídat jejich chování.

Analytici například odhadují, že jednou z příčin neklidu na burze je úpadek amerického trhu s bydlením – Američané nakupovali za poslední roky za levné úvěry domy jak šílení a jednou to muselo prasknout. Ale když se tohle ví, proč se to v Česku i na Slovensku opakuje a lidé si berou levné hypotéky jako utržení z řetězu?

Ale to je jen řečnická otázka, protože je to jako ptát se, proč právě letos napršelo tolik vody na Brity a zda jim může být útěchou alespoň to, že americký dolar je vůči jejich libře nejslabší za poslední čtvrtstoletí. Pro toho, kdo chce jakž takž porozumět globálnímu koloběhu peněz, doporučuji přečíst si analýzu týdeníku The Economist (str. 9) o budoucnosti dolaru.

Není divu, že pod tíhou neurčitosti dnešního světa někteří lidé odmítnou onu podivnou „tekutou modernitu“ a že hledají pevný řád. K dispozici je například nepřeberné množství sekt a komunit – od Hare Krišna přes jehovisty až po radikální ekology. Jaké to ale je, když si takovou komunitu člověk nevybere z vlastní vůle, nýbrž se do ní rovnou narodí?

Redaktor Respektu Vladimír Ševela našel mladé lidi, kteří prožili dětství v uzavřeném světě sekt, a jakmile dospěli, utekli z nich, aby mohli žít podle vlastní vůle. Z jejich vyprávění (viz Téma na stranách 17 až 19) plyne, že touha po svobodě a touha po pevném hodnotovém řádu nejsou neslučitelné.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

Martin M. Šimečka