Šťastné dětství v sektě
Rodiče je připravovali na úplně jiný život, než jaký žili skoro všichni kolem. Chtěli je naučit jinému pohledu či ochránit před špatností světa a někdy je kvůli tomu schovali za skutečnou či pomyslnou zeď.
Rodiče je připravovali na úplně jiný život, než jaký žili skoro všichni kolem. Chtěli je naučit jinému pohledu či ochránit před špatností světa a někdy je kvůli tomu schovali za skutečnou či pomyslnou zeď. Dnes jsou někdejší děti komun, sekt a dalších alternativ 80. či 90. let dospělé a vycházejí ven, aby v tom světě našly své místo.
Jako desetiletý se proháněl každý den po loukách na koni bez sedla, ve dvanácti se s několika o pár let staršími kamarády vydal bez rodičů na cestu do Indie, kterou projeli napříč vlakem. Dětství v komunitě Hare Krišna v první polovině 90. let stálo podle Keshavy Kempeho (26) za to. Nejraději vzpomíná na různá dobrodružství, ale pro život na ekologické farmě u Benešova byl příznačný také pevný řád a program.
„Máma mi ale nedávno říkala, že jsem se každý večer těšil i na to, jak budeme ráno vstávat ve čtyři a ještě za tmy zpívat a odříkávat mantry,“ vypráví Keshava Kempe, urostlý mladík s téměř holou hlavou, náušnicemi v uších a v bílé zástěře ve své vegetariánské restauraci v centru Ostravy.
Keshava, jehož jméno znamená „ten, komu rostou krásné dlouhé vlasy“, což je v sanskrtu jen jiné jméno pro boha Krišnu, dnes už členem hnutí není. Někdy ve svých patnácti se totiž vydal důkladně prozkoumat svět za plotem farmy a už se do ní nikdy nevrátil. Léta strávená v ní ho ale zásadně ovlivnila.
Přibližně v tomhle věku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu