Topolánek dostal lekci

Je to bláznivé vládnutí. Politické strany se po složitých jednáních dohodnou na balíku změn daní a sociálních výdajů a vláda je odhlasuje. Pak se ovšem ozvou nespokojení poslanci nejsilnější vládní strany, premiér, který vyjednal dohodu v koalici, je podpoří a spolu s nimi žádá zásadní změny v zákonech, které už mezitím doputovaly do druhého kola čtení.

Vypadá to, jako by občanští demokraté nevěděli, co vlastně chtějí: jejich mysl je rozptýlená a rozháraná, stižena jakýmsi silným smutkem z toho, že nevládnou sami. Anebo, řečeno z jiného konce, není tak úplně jasné, kdo dnes v ODS vládne, kdo tuto stranu vede. Zda Mirek Topolánek nebo lidé kolem Vlastimila Tlustého či jeho kolegy Michala Doktora anebo prostě jen náhodné změny nálad.

Nezůstat bokem

ODS je demokratická strana a je úplně normální, když se názory uvnitř různí. Nejsilnější česká partaj současnosti může být ráda, že se konečně něco děje, protože doposud měla opačné problémy, její hlas zněl nepřirozeně jednotně, jakoby semknutý totalitním ideologickým bičem. Zádrhel demokratického množení pohledů vzniká až ve chvíli, kdy se rychle za sebou začnou různit názory v jedné hlavě, a to podle toho, jak se mění atmosféra ve straně. Řeč je o hlavě premiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka, který najednou žádá změny ve směru volebního programu ODS, jež dříve v kontextu koalice, a hlavně možností státního rozpočtu považoval za příliš ambiciózní a neuskutečnitelné.

Proč Topolánek mění názor,…