Kam s ním

„Západoevropské státy loni do Čech vyvezly více než jeden milion tun odpadů. Na seznamu, jehož dovoz posvětilo MŽP, najdeme staré hadry, sklo, papír, plasty, zbytky olova, rtuti, hliníku, ojeté pneumatiky, použité motorové oleje či popel z uhlí a koksu. Otázka zní: Proč země, která za rok vyprodukuje 50 milionů tun vlastního odpadu, ještě přiváží další z ciziny? Co je na zahraničních odpadcích tak lákavé?“ Tuto otázku si kladl Respekt před deseti lety – týden předtím byl parlamentem schválen zákon o odpadech, který byl k dovozu liberálnější než předchozí norma.

„Zatímco dosud muselo ke každému dovozu dávat souhlas MŽP, od příštího roku přejdeme na praxi zemí OECD. Vzniknou tzv. barevné seznamy: červené odpady (superjedy) bude stále možné dovážet jen s povolením MŽP. Kdo bude stát o odpady ze žlutého seznamu (nebezpečné), musí svůj úmysl ministerstvu oznámit. Pokud mu úředníci neřeknou do měsíce ne, může vozit. Věci zapsané na zeleném seznamu (například papír, staré železo nebo hadry) přestanou být odpadem a stanou se volně obchodovatelným zbožím.“

Rozhodně nešlo říci, že by naše popelnice trpěly nedostatkem například plastů, přesto zdejší firmy zabývající se jejich zpracováním surovinu raději dovážely a importem pokrývaly až dvě třetiny výroby. Kšeft byl proto výhodný pro obě strany: česká firma dostala za odebrání tuny plastové směsi z Německa zhruba 200 DM,…