Slovenské mýty a české komplexy

Pod slovenským hradem Děvín se prochází mladý muž. Sleduje pod sebou soutok Dunaje s Moravou a za zvuků fujary se převléká do kroje. Pak se rozeběhne a hodí do řeky valašku. Rozčeřenou hladinu přijede po chvíli zkontrolovat rakouská pohraniční hlídka…

Na plátně defilují fotky tenisové rakety, diplomatky, uzené kýty, sekačky na trávu, mikrovlnky, mikiny, počítače, těstovin. Produkty hypermarketu se za sebou střídají v rychlém sledu, promítání více než tisíce položek z reproduktoru podbarvuje duchovní hudba z 15. století…

Dvě výjimečné práce ze dvou výjimečných výstav, které mapují slovenská (viz výše zmíněné video Svätopluka Mikyty), respektive česká (video Jana Nálevky) výtvarná traumata.

Riskantní podnik

Letos na jaře Ficova vláda odklepla Slovenské národní galerii dotaci ve výši více než jedné miliardy korun na rekonstrukci zchátralé budovy v Bratislavě. Její šéfce Kataríně Bajcurové musel v tu chvíli ze srdce spadnout pořádně těžký balvan. Vždyť to byla ona, která v galerii na podzim roku 2005 prosadila projekt Slovenský mýtus. I při jeho nynější repríze v Moravské galerii v Brně Bajcurová zdůrazňuje, o jak „riskantní podnik“ tehdy šlo – a vlastně jde i dnes. Už jen ten provokativní logotyp, který výstavu propaguje na plakátech: tvář Botticelliho Venuše, kterou designér Robert Paršo přemaloval slovenským znakem, jako by šlo o fotbalovou fanynku.…