Když padne noc

Do Tibetu míří týmy trénovaných horolezců a my čteme o jejich zážitcích se zatajeným dechem. Na „střeše světa“ se ale odehrávají také úplně jiné příběhy. Přinášíme dva překvapivé pohledy na tuto část nejvyšších hor planety: jeden vypráví o Tibeťanech putujících za svobodou do Indie, druhý přibližuje svět komerčních expedic mířících na Mount Everest.

V době, kdy se tibetský chlapec Kalsang Gyelsten vydal na svoji dlouhou pouť, bylo mu pouhých dvanáct let. „Noc padla,“ popisuje začátek jeho cesty Tibeťanka jménem Jetsun Pema, „a malý kluk náhle pocítil bolest. Věděl, že je to jeho poslední večer mezi nejbližšími. Otec ještě odrecitoval několik manter (staroindické veršované modlitby), a pak sfoukl petrolejku. Čas se zdál nekonečný, než všichni usnuli. Teprve po chvíli mohl Kalsang potichu vyklouznout z postele, vzít pod paži své oblečení a zmizet do noci. Venku byla zima a měsíc stál v úplňku. S batůžkem, kde měl nůž, svetr a ovesnou mouku, vyrazil do temných hor ve stopách divokých jaků, kteří mu prošlapali hluboký sníh.“

Jetsun Pema (1940) je nejen sestrou duchovního a světského vůdce tibetského národa, kterého celý svět tituluje mongolským slovním spojením dalaj-lama (oceán moudrosti), ale i autorkou knihy Tibet, mon histoire (Tibet, můj příběh). Na pozadí autobiografického vyprávění v ní popisuje především fatální zvrat v historii země na …