Mimochodem

Případu Kulínský mají všichni po krk: veřejnost, bývalé sboristky, Kulínský i soudkyně. Vděčně se v něm vrtají akorát bulvární novináři: Zapovězený sex! Chlípník v rouše beránčím! Opočenský, Kulínský, Bican: odkud se vzali tak najednou? Svět asi spěje do zkázy, ledaže by tam nespěl a bylo to jinak. Třeba je na světě pořád stejně zla a manipulace. Třeba se mění jenom forma našeho pokrytectví.

Nevím, čeho se Kulínský dopustil a zda vůbec. Nevím ale také, proč by se na něj jeho bývalé sboristky domlouvaly. Ať se přihlásí každá žena, kterou v době nezletilosti nikdo neobtěžoval. Na kterou si nikdo nesáhl v nacpané tramvaji, ve sklepě nebo ve tmě kus od táboráku. Které nikdo nezašeptal do ucha slizkou větu. A všechny jsme tehdy ze studu buď mlčely jako ryby, anebo naopak vykládaly kamarádkám nafouknuté nesmysly v dětské snaze oprostit se od ponížení. Ať také zvedne ruku každá, na kterou to nikdy nehrál učitel, vedoucí na táboře, mistr v tanečních anebo trenér. Ta, která nepoznala chování, v němž se mísí žádost, autorita, hra, přitažlivost a krutost, prostě podprahový sadomasochismus. A vůbec, kdo mluví jen o mužích a dívkách? Kolik jen statných soudružek učitelek, doktorek a vedoucích čehokoliv si podávalo chlapečky mé generace tak, že z toho mají dodnes komplexy? Snažíme se, aby světem vládl respekt a sebeúcta. Ale třebaže je ideál v zákonech, zůstane i ta nejlepší společnost střídavě hnusným úlem, kde se lidé trvale snaží jeden druhého dostat a kde se mísí sex a moc. Jak mám říct vlastním dětem „nestrp to“, když si přesně v tom věku – mezi deseti a šestnácti – ťukají na čelo a neberou mě vážně? Protože nikdy nedospíváme tak překotně, jako když se v nás probouzí sexualita.

Podle zákona se musí zneužívání odehrát ve skutečnosti, a nikoliv pouze v hlavě. Podle odborníků je ale činem už to, když někdo zneužívá autority k sexuální manipulaci. Jenže obojí se těžko prokazuje, zvlášť se zpožděním. Zvlášť za situace, kdy společnost stíhá chování, které ještě před dvaceti lety tolerovala jako normální: nemělas provokovat, říkalo se tehdy dívkám. Neměls ji svádět, říká se dnes mužům.

Co z toho všeho plyne? V ideálním případě by se Bohumilu Kulínskému měla vrátit paměť a měl by přestat všechna obvinění svádět na čísi pomstychtivost. Patrně cosi nezvládl a měl by říci proč. Pak by bylo na místě proces ukončit, protože v něm prohrávají všichni: obviněný, dívky i justiční systém. Prohráváme i my ostatní. Posílat do vězení Kulínského a zároveň zavírat oči třeba nad morálkou klientů nezletilých prostitutek je prostě odporné. Tyhle dívky nemají tu čest být ze „slušných bílých rodin“. Jsou beztrestně zneužívané lidmi, proti kterým je Kulínský amatér, i pokud by byl vinen. Je dobře, když se ozvou lidé, kterým někdo ublížil. Jenom nám musí být jasné, že soud případ Kulínský nikdy úplně nevyřeší. Ten případ vyrůstá z temných hlubin, o kterých se nemluví, a odráží jen zlomek každodenního ponížení tisíců bezbranných.

Příští týden píše Zbyněk Petráček

.