Výběr z webu respekt.cz

MAREK.BLOG.RESPEKT.CZ

Psychologové a neurologové stále častěji píšou a hovoří i o našem emočním a softwarovém „dědictví“, které v našich mozcích a tělech zbylo po milionech let evolučního vývoje. Ačkoliv žijeme s mobily v ruce a přepínáme televizní kanály, naše emoce a instinkty reagují tak, jak byly kdysi dávno naučeny a pro co byly vytvořeny. Z evolučního hlediska muselo být výhodné, že se jedinci, třeba ve chvíli nebezpečí, mohli jaksi rezonančně spojit a vytvořit dav.

Známe to všichni: když někdo v tramvaji upadne na schůdcích, na okamžik ztuhnou všichni pasažéři. Když vidíme napínavou a nebezpečnou situaci v nějakém thrilleru, prožíváme ji s oním stínovým hrdinou na plátně. Když se díváte na sportovní utkání s partou přátel, má to větší grády. Rockový koncert dnes nahradil jeskyně a zesilovače amfiteátry. Ve skupině, natož v davu, jsou emoce posíleny a adrenalin stoupá. Je to odjakživa nakažlivé. Teď to jen vědci začínají „vědecky“ poodhalovat a zdůvodňovat.

Když totiž ťuknete na ladičku a pár jiných lidí kolem vás má v ruce ladičku téže frekvence, rezonančně se rozezvučí všechny ladičky, i ty neudeřené. Princip rezonance funguje v celém vesmíru i v buňkách lidského těla. Dnes víme, že každá buňka v lidském těle „zní“, tedy zpívá svou frekvencí. Proč má asi hudba nad námi lidmi takovou moc? Co když je to tím, že rozeznívá odpovídající geny a buňky a enzymy a tkáně? Proto se nám víc…