Končíme, Husáku, končíme

To datum bychom si měli zapamatovat. Čtvrtek dvaadvacátého března se stal dnem, kterým by mohla v Česku odstartovat druhá revoluce – aspoň co se policejního sboru týče. Ten den připustil policejní prezident Vladislav Husák, že přemýšlí nad demisí, a ministr vnitra Ivan Langer dostal od poslaneckého výboru pro bezpečnost volnou ruku k velké reorganizaci sboru. Po letech tak znovu svitla naděje, že stará, lokajská a zkorumpovaná policie půjde k čertu a Češi vykročí vstříc době, kdy začnou v ulicích a na služebnách potkávat odvážné, schopné a čestné muže a ženy, na které je spoleh.

Lidem, nebo Mrázkovi?

Stav českého sboru ochránců zákona nejlépe ukazují důvody, kvůli kterým teď odchází jeho nejvyšší šéf: je podezřelý, že spolupracoval se zkorumpovanou politickou mocí a varoval zločince před policejními zátahy. A ne v ledajakých kauzách: od něj podle všeho vzešlo například varování úplatkářům v případu biolíh, do něhož byly namočeny špičky ČSSD, a který proto loni na jaře označovala média i úřady za největší korupční aféru historie České republiky. Nestačilo mu k tomu osm telefonátů Miroslavu Šloufovi, přes svou přítelkyni, bývalou příslušnici StB, poslal evidentně varování i šéfovi Paroubkova úřadu vlády.

Do stavu, jehož je Husák ilustrací, dospěla policie po osmi letech vlády sociální demokracie. Byl to dlouhý a volný pád. Především zásluhou premiéra Miloše Zemana a jeho ministra vnitra Stanislava Grosse převzali vládu nad sotva obrozeným…