Před 10 lety

„Ústředním bodem domácí politické scény se v posledních týdnech a měsících povážlivě často stávají témata, která mají jen málo společného s reálným životem,“ komentoval před deseti lety stav tuzemské politiky Respekt. Bedekr od života odtržených témat jsme sestavili na dalších řádcích. „Od aféry s falešnými tituly přes nekonečný seriál nedokázaných obvinění na adresu tajné služby až po republikánské fašistoidní výstupy v parlamentu.“ A v kritickém duchu jsme pokračovali dál: „Česká politika se začíná pozvolna měnit v únavné divadlo, jehož herci jako by hráli sami pro sebe. A vše zatím bohužel nasvědčuje tomu, že se tak bude dít i nadále. Nová témata se neobjevila žádná a stará zůstávají neřešena (např. dokončení privatizace, restituční tečka, územně samosprávné celky atd.). Domácí scénou tak už měsíce hýbou jen nejrůznější nedokazatelná politická obvinění typu Zemanova hnědého kufříku. Politika jako by se uzavírala do svého uměle vytvořeného světa.“

Za hlavního viníka jsme tehdy označili opoziční sociální demokracii: „Viditelně nezvládá roli odpovědné opozice. Nejenže nepřichází – jak Zeman před volbami sliboval – s pozitivními návrhy řešení, ale naopak se cíleně uchyluje k destruktivní strategii v představě, že čím hůře pro vládu, tím lépe pro Lidový dům. Jinými slovy: místo toho, aby sociální demokraté například obhajovali potřebu většího přerozdělování či přicházeli s nápady, jak podpořit export (když už tvrdí, že vláda nemá proexportní koncepci), raději vybíjejí energii vyvoláváním neprůhledných afér kolem tajné služby a nadbíháním lidem znechuceným či vůbec nesouhlasícím s vývojem po listopadu 89.“

Ušetřena ale nezůstala ani vládnoucí ODS: „Svůj díl odpovědnosti pochopitelně má i vládní koalice, respektive ODS, která si Zemanem tento styl politiky nechala vnutit. Zda je příčinou její degenerace, únava mužů z vedení strany, či jen přechodná neschopnost vnést na scénu témata, která by dokázala změnit politickou náladu v zemi, je přitom lhostejné. Faktem je, že vláda zatím v podstatě jen reaguje na akce opozice a dosud nebyla schopna přijít s tématy, která by politickou atmosféru v zemi změnila k lepšímu.“

Jak jsme na tom deset let poté? Některé problémy se od té doby podařilo vyřešit – privatizovaly se velké bankovní domy nebo Telecom a zřízením krajů se povedla i decentralizace země a přiblížení správy občanům. Současný kabinet – byť zatím jen opatrně – začal spouštět první reformy (ve veřejných financích nebo zdravotnictví) a k dalším se chystá. Na myšlenkovou vyprázdněnost politiky to tedy rozhodně nevypadá. Dlouhodobou vizi, jak tuto zemi modernizovat a přetavit ji na vzdělanostní společnost, ale zatím kabinet ani opozice nepředstavili.

Respekt 10/1997