Švejkové a podivíni, končíme

Zdejší film vzkvétá, vždyť o České lvy se v sobotu ucházelo rekordních 22 děl. Na nedávném Berlinale nás ale nereprezentoval jediný snímek. Proč? Ještě v roce 1989 běželo na berlínském festivalu šest československých celovečerních filmů. Rok nato si Jiří Menzel dokonce odvezl Zlatého medvěda za trezorové Skřivánky na niti. Od té doby se ale hodně změnilo a v posledních letech je naše účast rovná nule. Přitom východní Evropa a Balkán z festivalu nevymizely. Letošní ročník dokonce vyhrál bosenský snímek Grbavica.

Nic jsem nenašel

Český film zatím nemá zkušenosti s mezinárodními koprodukcemi a čeští producenti nejsou nuceni přizpůsobovat scénáře potřebám mezinárodního publika. Nabízí většinou nepřebernou plejádu podivínů, blbů a švejků, nicméně skutečně současné postavy a události chybějí. Samozřejmě, každoročně vznikají dva tři filmy jako Král zlodějů, Štěstí, Horem pádem nebo Český sen, tedy filmy, které jsou mezinárodně srozumitelné, dokonce i úspěšné. Většinou si je však rozebere MFF v Rotterdamu a v San Sebastianu. Má to zcela jasné důvody: Rotterdam a San Sebastian mají programové pracovníky, kteří mají na našem regionu osobní zájem a dobře ho znají. Programový spolupracovník Berlinale Nikolaj Nikitin, jenž žil dlouhá léta v Kolíně nad Rýnem, má sice na starosti východní Evropu, ale je jen jedním z dvaceti dalších, kteří prosazují jiné regiony. Navíc velký festival, jako je…