Spielbergova pomsta

Když se řekne Mnichov, vybaví se nám rok 1938 jako tragický důsledek politiky appeasementu. V Izraeli se ale asociace pojí spíše k mnichovskému masakru, který šokoval svět v září 1972. Jedenáct izraelských atletů bylo na německé olympiádě brutálně zavražděno palestinskými teroristy – takřka v přímém přenosu. Film Mnichov amerického režiséra Stevena Spielberga vypráví o tom, co se dělo poté: o izraelské odvetě. Ministerská předsedkyně Golda Meirová nařídí Mosadu zlikvidovat jedenáct teroristů, kteří se na přípravě mnichovské hromadné vraždy podíleli. Zbytek filmu popisuje, jak se tým agentů, vedený bývalým členem její ochranky Avnerem, úkolu zhostí. Divák by tedy očekával, že Mnichov Spielbergův bude mít symboliku opačnou než Mnichov Chamberlainův: zlu se nesmí ustupovat, musí se proti němu bojovat – i násilím. Jedním z důvodů, proč film vyvolává tak bouřlivé debaty, je to, že takto nevyznívá.

Práce pro obhájce

U hlavního mstitele Avnera se totiž dostaví pochybnosti. Je to, co dělá, legální a morálně ospravedlnitelné? Není operace Boží hněv kontraproduktivní, když každého mrtvého teroristu nahradí jiní a únosy Izraelců stejně neustanou? Spielbergův film tak nevypráví jen o tom, co se dělo v sedmdesátých letech. Otázky, které si klade, lze vztáhnout na současnou politiku Izraele v boji proti palestinskému teroru i na základní premisy Bushovy strategie po jedenáctém…