Clona nemilosti

Fakt, že se Václav Klaus rozhodl neudělit milost manažerům z Nomury, je dobrá zpráva. Ukázalo se, že ohled na veřejné mínění má někdy i dobrý vliv. Kritika postupu vlády, která s myšlenkou na milost přišla, byla skutečně razantní a Topolánkův tým téměř nenašel zastání. Přesto tu zůstává několik nejasných míst.

Klaus v rádiu prohlásil, že o chystaném zamítnutí milosti informoval vládu ještě předtím, než Tlustý požadavek na zásah do práce policie zveřejnil. Zůstává tedy otázka, proč se to celé odehrálo? Pro kabinet, který sotva stojí na nohou, je jakákoli srážka s veřejným míněním srovnatelná s kolizí chodce s rozjetým náklaďákem. Proč to vláda podstoupila, aby záhy suše oznámila, že žádost o milost není pro jednání s Nomurou podstatná?

Jestli to měla být kouřová clona, tak je celkem úspěšná, protože zájem veřejnosti a médií o okolnosti vyrovnání s Nomurou rapidně poklesl. O to větší důraz je teď třeba klást na požadavek na zveřejnění všech dohod s Nomurou.

A to tím spíše, že za tím stojí Vlastimil Tlustý, který ještě nedávno zastupoval zájmy této společnosti a teď má zastupovat zájmy státu. Škoda, že v politice neplatí to samé co u advokátů: a sice, že zastupovat obě strany se nesmí. Je nepochybné, že Tlustý už měl dávno dostat padáka. Respektive vůbec neměl své místo ministra financí získat.