Co se děje ve světě

V současnosti se o Albáncích mluví hlavně v souvislosti s úmrtím kosovského prezidenta Ibrahima Rugovy, je tu ale i jedna radostnější příležitost. O víkendu oslavil sedmdesátiny Ismail Kadare, patrně nejvýznamnější albánský spisovatel všech dob. Jeho dílo i životní příběh pozoruhodně odrážejí totalitu, ve které literát prožil většinu života.

Ismail Kadare vystudoval Filozofickou fakultu Tiranské univerzity a Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě. Jako spisovatel začínal s poezií, která nijak zvlášť nevybočovala z obvyklé produkce své doby, hned první próza se ale stala událostí. Námětem románu Generál mrtvé armády (1963) byla výprava italského generála do Albánie dvacet let po konci 2. světové války. Přijel, aby zde vykopával z hrobů padlé italské vojáky, kteří měli být pietně pohřbeni v Itálii. Generál, který odjížděl do Albánie s hrdostí nad armádou své vlasti, postupně poznává, že není na co být hrdý a že i druhá strana měla své důvody k boji. V Albánii se kniha setkala s rozpaky. Nepřekvapovalo téma, ale nepřijatelný pro oficiální albánskou kritiku, která si několikrát vynutila úpravy románu, byl postoj, který Kadare zaujal k válčícím stranám. Nevyjadřoval zde nenávist k bývalému nepříteli, neheroizoval ani nezatracoval, vyslovil pouze smutek nad utrpením, které válka přináší všem. V roce 1970 román vyšel ve Francii, měl neobyčejný mezinárodní úspěch a později byl přeložen…