Ne(eko)logická daňová reforma

Čisté technologie čekají na masové využití, lidé ale na ně musí mít peníze.

Tento měsíc čeká ministerstva financí a životního prostředí delikátní jednání. Šest měsíců před volbami budou totiž projednávat zavedení nové daně, přesněji řečeno detaily dlouho zmiňované ekologické daňové reformy. Její zastánci přitom chtějí daň na automobily, uhlí a zemní plyn, navrhli už první sazby a vládní ekonomové zatím nejsou zásadně proti. Při přetahování o procenta by ale neměla zaniknout principiální debata.

Nedílnou součástí ekologické daňové reformy je i snižování daní, jmenovitě daní z příjmů, případně odvodů na sociální pojištění. Jde o naplnění jedné ze základních charakteristik ekologické daňové reformy, kterou je tzv. daňová nebo rozpočtová neutralita. O kolik stát díky zavedeným ekologickým daním vybere více, o tolik se má snížit výběr daní jiných, konkrétně daní uvalených na práci, které jsou v celé Evropské unii zdrojem velkých problémů. Myšlenkou přesunu daňové zátěže z práce na spotřebu energie či využívání aut je zdaňovat „špatné“, neekologické činnosti, a příliš daněmi netrestat činnosti pozitivní, jako například práci. Konečným cílem je pak lidi motivovat, aby více pracovali, a naopak je „odhánět“ od aktivit, které škodí životnímu prostředí. Stát tak identifikuje neřest, kterou nás chce odnaučit.

Tenhle princip liberálním ekonomům vadí. Navíc mají k dispozici příklady ze zemí, kde už ekologická daň funguje dlouho.…