Soudy s tyrany – fraška

Procesy s válečnými zločinci byly kdysi vážným podnikem. Jen si vzpomeňte na fotografie Hermanna Göringa a Rudolfa Hesse, jak mrzutě sedí na lavici obžalovaných v Norimberku. Někteří nacističtí pohlaváři byli dokonce po poměrně krátkých, ale spravedlivých procesech oběšeni.

Dnes se soudní řízení proti nejničemnějším světovým vůdcům proměnila ve frašku. Soud se Saddámem Husajnem a jeho baasistickými posluhovači přináší neustálý sled trapností. Obžalovaní zkoušejí jednu taškařici za druhou a Husajn předvádí všechny možné podoby pohrdání kromě vystrkování holého zadku na soudce. Stěží lze očekávat výsledek, který se bude v očích Iráčanů a světa jevit jako legitimní.

Proces se Slobodanem Miloševićem se mezitím po uplynutí čtyř nudných let výpovědí a po vyčerpání více než 200 milionů dolarů na výdajích proměnil v pohřeb. V Kambodži se Organizace spojených národů a vláda už téměř deset let dohadují, jak před soud dostat přežívající postavy Rudých Khmerů.

Varování z Argentiny

Masoví vrazi, kteří se dostali k moci ve dvacátém století, byli odsouzeni k tomu, že budou buď zabiti při lidové vzpouře, nebo souzeni za své zločiny – tedy pokud nezemřeli u moci. Kdo může být hrdý na to, že poslední komunistický vůdce Rumunska Nikolae Ceaucescu a jeho žena byli zastřeleni bez sebemenšího zdání spravedlivého procesu? Formální nástrahy skutečného soudu se zdají vždy lepší než okamžitá spravedlnost, byť by konečným výsledkem byla rovněž smrt.

…