V minulých dnech jsme si připomněli vzrušený rok 1989, který přivodil nezadržitelný kolaps českého totalitního systému. Tady začalo trauma, které bohužel bez patřičného zájmu politiků prožívají tři bývalí studenti brněnské Fakulty architektury Slezák, Laštovička a Hirnšál (Naše neuzavřená revoluce, Respekt č. 46/2005).
Ovzduší napětí a strachu
Projevem vůle akademické obce tehdy bylo, aby neschopní nebo s režimem svázaní učitelé školu opustili. Předsedu fakultní organizace KSČ tehdy charakterizovali jako arogantního a demagogického kariéristu, člověka, který zneužívá svou funkci. Stranický předseda se tímto výrokem cítil poškozen a na tři studenty, kteří se pod projevem vůle svých kolegů podepsali, podal žalobu. Přitom mu zcela uniklo, že tímto arogantním krokem ublíží své alma mater, která jemu i jeho synovi poskytla vzdělání.
Je to postup neobvyklý a ve shodě s inkriminovaným vyjádřením vypovídá o jeho povahových vlastnostech. Je zarážející, že návrh nebyl soudem jako bezpředmětný, nesmyslný a snad až komicky trapný odmítnut. Se vší vážností a z něj plynoucími důsledky jej přijal a vytvořil kauzu, která svými spisy zaplňuje objemné šanony.
Soudní řízení se nezabývají tím, že bylo adresně poukázáno na přestavitele politické moci, nýbrž nelogicky sklouzla do kategorie případů věnovaných ochraně osobnosti. Studenti správně ukázali na nositele úpadku a omezovatele…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
