Glosa

Osvobozující rozsudek nad přerovským zpravodajcem Vladimírem Hučínem vzbudil samozřejmě haló ve zdejších médiích. Hlasů byla celá škála: od volání po větší přísnosti vůči antikomunistickým „kriminálníkům“ v deníku Právo až po ulehčené vydechnutí v Hospodářských novinách. I jejich komentátor ale po odsudku zjevně vykonstruovaného počínání policie považoval za nutné distancovat se od Hučína coby člověka a ty, kteří se ho tady léta zastávají proti podezřelé represivní mašinerii, nazvat „notorickými kverulanty, spravedlivými apoštoly a milovníky konspirativních teorií“. HN jsou seriózní noviny a jejich slovo má váhu. S mávnutím ruky nad šedovlasým hloučkem věrných kolem Hučína je ale nutné rozhodně nesouhlasit.

Budeme struční. Hučína chodil k soudu podporovat například Milan Paumer, spolubojovník bratří Mašínů, jejich sestra Zdena, představitelé Konfederace politických vězňů a řada dalších lidí, kteří si za komunismu užili útlak, šikanu a kriminál. Tyto lidi prostě s trochou uměřenosti nelze ironizovat a vysmívat se jim. Naopak – jsou to hrdinové, kteří se často nedočkali žádné opravdové satisfakce. Bez nadsázky se dá říct, že na Hučínových soudech byla k vidění část elity tohoto národa. Že leckdy nevypadá moc elegantně? A jak by mohla, po tom mlýnku na maso, kterým ji prohnal bývalý režim? Nicméně bez těchto lidí a bez jejich vzdoru by se tady za čtyřicet let vlády komunistů asi zapomnělo, co to vlastně je svoboda.