Kampaň s jiskrou daní

Německé volby s jiskrou? Zdánlivě protimluv, ale nyní je tomu skutečně tak. Až do srpna byla kampaň víceméně suchopárná, byť 18. září půjde o střídání establishmentů po sedmi letech vlády sociální demokracie se Zelenými. Vše připomínalo sled zaběhnutých a pravidelně se opakujících politických rituálů, navíc v podání stále stejných tváří, které se v německé politice objevují přes deset let. Chybělo ústřední téma s emocionálním nábojem, které by na voliče zabralo podobně jako v roce 2002 obava z války v Iráku, z níž vposledku profitoval současný kancléř Gerhard Schröder.

Teprve necelé dva týdny před volbami dostala kampaň nečekaně ideologický nádech, když se rozproudila nejenom otevřená debata o budoucím daňovém systému země, ale i o roli, jakou by měl stát v příštích letech hrát. V sázce přitom není nic menšího než dosavadní společenský konsensus, že Německo je sociálním státem, což byla doktrína nedotknutelná i pro pravici. Ne nadarmo se říkalo, že v Německu existují v podstatě dvě sociálnědemokratické strany, které se liší pouze tím, že jedna z nich, a to Křesťanskodemokratická unie (CDU), je více katolická.

Kirchhof jako zástupný terč

Za novou dynamiku ve volební kampani může hlavně 62letý bývalý ústavní soudce a expert na finanční právo Paul Kirchhof. Šéfka opozičních křesťanských demokratů Angela Merkelová ho povolala do svého stínového kabinetu a svěřila mu oblast…