Evropa s hadem na prsou

V Evropě žijí lidé, kteří ji k smrti nenávidí. Šok z jejich teroristických útoků na Londýn však může přinést obrodnou krizi.

Jak reagovat na život v ohrožení? Na jedné straně stojí masochismus ryze západního střihu: zločinní teroristé jsou v jeho podání ubozí zoufalci, které k extrémním činům dohnala chudoba a bezvýchodnost. Pročpak nechtějí být jako my a s námi? Proč opovrhují nezahalenými ženami? Proč nás nemají rádi? Copak jsme udělali špatně?

Vůbec nic. Žijeme stylem, který jsme si po právu sami svobodně vybrali a který znovu a znovu měníme k obrazu svému, protože k tomu máme potřebný prostor. Těžké motorky nebo horská kola, heavy metal nebo world music, Thatcherová nebo Zapatero. Je to v pořádku do okamžiku, kdy se nám onen prostor někdo pokouší sebrat. Pak ovšem končí hravá legrace.

Takový konec ale může nabýt podoby sadismu většiny – Kdo není s námi, jde proti nám. Multikulturalismus je absolutní nesmysl odsouzený k zániku. „Každý bude muset přísahat na vlajku a slzet při hymně,“ řekl v den londýnských atentátů bývalý španělský premiér Aznar. Podobné hlasy ještě uslyšíme, ačkoli nám neříkají, jak dnešní fungování Evropy změnit od základů: soužití kultur je evropskou realitou, dnešní Evropa jednoduše multikulturní je.

Dobře, všeobjímající vlídnost se neosvědčuje, tvrdé oddělování zrna od plev ale také ne. Není nic špatného na nekompromisním dohledu nad radikálními muslimy, není nic špatného na zákazu organizací a…