Rusko připomíná hipodrom

Viktor Jerofejev (1947) patří k nejvíce překládaným ruským autorům současnosti. Proslulost mu doslova přes noc zajistil román „Ruská krasavice“ (1990, česky o dva roky později), v němž slovy kritiky „pohřbil Sovětský svaz ještě před tím, než se k tomu odhodlali politici“. Debutoval v roce 1979 účastí na undergroundovém sborníku Metropol, po němž mu byla na deset let zakázána publikační činnost (svému otci, prominentnímu sovětskému diplomatovi, který kdysi tlumočil Stalinovi a asistoval Molotovovi, zničil kariéru). V 80. letech se zařadil k výrazným postavám undergroundu a literárního disentu a po rozpadu Sovětského svazu se stal mluvčím a teoretikem nastupující vlny postmoderních autorů (editor antologií „Ruské květy zla“ z roku 1997 a „Čas rodit“ z roku 2001). Jako autor se nebojí experimentů, v jeho díle je znát široká znalost literatury, ruských dějin a kultury; společným jmenovatelem jeho próz je humor, s nímž přistupuje i k bolestivým tématům. V minulých dnech Viktor Jerofejev přijel do Prahy na Festival spisovatelů.

Jste jeden z mála ruských spisovatelů, který se zabývá také politickou publicistikou, píšete často komentáře pro západní média. Čím vás politika tak přitahuje?

Nijak zvlášť rád ji nemám. Fakt, že o ní pořád mluvím, souvisí s tím, v jakém stavu se nachází moje země. Je to jako když jste nemocný.…