Mubarak do posledního tahu

Doma má statisíce demonstrujících odpůrců, nepřátelsky naladěné islamisty, ale i obyčejné lidi, kteří chtějí změnu. Za hranicemi zase pověst solidního a čestného partnera, s nímž se dá jednat o lecčems. Egyptského prezidenta Husního Mubaraka čekají v říjnu prezidentské volby, po nichž by se mohl již popáté stát hlavou regionální mocnosti Blízkého východu. I když se tak nestane, zůstane bezesporu zajímavou postavou v novodobých dějinách arabského světa. Vždyť nehledě na vše ostatní vede jeho největší zemi již 24 let. A to samo už stojí za zastavení.

Z delty do Moskvy a zase zpátky

Husní Mubarak a jeho začátky jsou jako vystřižené z návodu na politickou kariéru v arabském státě. Narodil se v deltě Nilu roku 1928, o tři měsíce později než jeho nepřítel, ale i pozdější partner Ariel Šaron. Už po střední škole ho to táhlo k armádě a hlavně k letectvu – po vojenské akademii absolvoval roční výcvik stíhacího pilota. Koncem 50. let, kdy je studená válka v plném proudu a Egypt pojí s Velkým bratrem těsná pouta, se Mubarak již těší přízni tehdejšího prezidenta Násira. Nejprve díky němu absolvuje v Sovětském svazu speciální vojenskou stáž a v roce 1962 je nasazen do prvního válečného konfliktu jako pilot. Egypt se tehdy angažoval v občanské válce v Jemenu a Mubarakovi je od této chvíle role hrdiny více než vlastní. I když nejhvězdnější okamžiky Husního-vojáka měly ještě přijít.

…