Odvrácená tvář Slovenska

Týden co týden dává někdo z řad politiků, novinářů či ekonomů Česku za vzor sousední Slovensko. Od doby, kdy se země zbavila Mečiara, či přesněji od nástupu druhé Dzurindovy vlády, země budí obdiv svými radikálními ekonomickými reformami. Předseda pravicové frakce v Evropském parlamentu Hans-Gert Pöttering nedávno na kongresu ODS dokonce slovenského předsedu vlády Mikuláše Dzurindu označil za nejlepšího evropského premiéra.

Je tu ale i „druhé“ Slovensko, odvrácená tvář úspěchu, o níž se mluví a píše podstatně méně. Proč by měla zajímat Čechy? Nejen proto, že obě země dlouho byly, řečeno s Egonem Bondym, invalidními sourozenci. Stojí za úvahu, proč má Dzurindův právem obdivovaný reformátorský kabinet tak vážné problémy s politickou kulturou a necitlivostí vůči slabším; možná i v tom může být východní soused inspirací a varováním.

Kdo je proti, škodí zemi

Pozoruhodné reformy pod Tatrami už dnes umí vyjmenovat každý poučený čtenář novin. Vždyť přináší nebývalou hospodářskou modernizaci země, která lidi motivuje k samostatnosti. Slovensko zavedlo rovnou daň pro bohaté i chudé občany, velké i malé firmy ve výši 19 %. Vláda se nebojácně pustila do zdravotnictví, zavedla placení u lékaře a nutí nemocnice chovat se hospodárněji. Od Nového roku běží penzijní reforma: jestliže předtím lidé odváděli 18 % ze mzdy do státního systému, teď mohou polovinu této sumy ukládat na…