Kulturní tip

Některá umělecká díla by měla být předepsána masovému publiku jako preventivní léčba proti smrtelně nebezpečným chorobám civilizace. Jedno takové jménem Hotel Rwanda vstupuje právě do místních biografů. Přináší povzbuzení imunity proti té nejhorší nemoci, jaká může naši kulturu vůbec potkat – proti spáchání genocidy.

Už název filmu naznačuje, že se přesuneme o jedenáct let zpátky do středoafrické Rwandy, kde v průběhu tří měsíců povraždili radikální etničtí Hutuové téměř milion svých sousedů Tutsiů a také tisíce umírněných příslušníků vlastního etnika. „Zbavme se těch méněcenných švábů (rozumějme Tutsiů), kteří nám tak ubližují,“ supí na začátku snímku hlasatel štvavé radiostanice a předznamenává budoucí tragédii. Před diváky se ovšem neodvíjí popisný dokument o genocidě, ale dramatický příběh správce hotelu Paula Rusesabaginy, jenž dokázal v průběhu masakrů přeměnit svěřený hotel v tajný uprchlický tábor pro civilisty z obou etnik a zachránil tak před jistou smrtí celkem 1268 lidí. Tento pragmatický etnický Hutu se trochu podobá Oskaru Schindlerovi. Také nasazuje vlastní život a všechny páky, které získal jako schopný byznysmen, aby pomohl druhým. I v jeho případě se naplňuje staré moudro: Ten kdo zachránil jediný lidský život, jako by zachránil celý svět.

Paulovo hrdinství stojí v protikladu k nečinnosti Západu a totálnímu selhání OSN. Je to on, černošský hrdina, který zachraňuje svými činy civilizaci. Jeho příklad, tak dobře…